od vostalpetr » ned 24. srp 2025 22:05:56
Sdílení ticha uprostřed hluku
Když se člověk dotkne něčeho skutečného – něčeho, co nelze vysvětlit ani obléknout do slov –, přichází často touha podělit se o to. Není to touha přesvědčit, ale prosté sdílení radosti: „Podívej, tohle je možné! To, co hledáš, je tady.“
Ale svět reaguje různě. Někdo se otevře, někdo mlčí, někdo se vysměje nebo spustí lavinu slov plných hněvu. Některým se to zdá být bláznovství, jiným útok na jejich jistoty.
Když se to stane, můžeme se ptát: proč? Ale možná je užitečnější připomenout si, že skutečnost, o které mluvíme, se tím nemění. To, co jsme, co je vším, co je, zůstává nedotčeno. Je to klid, který nepotřebuje obhajobu. Je to radost, která nemá protiklad.
A přesto — sdílení má smysl. Protože právě ono může být světlem v temné chvíli někoho jiného. Nevíme, kdo čte, kdo naslouchá, kdo se právě teď zastaví a poprvé ucítí, že existuje něco víc než jeho vlastní příběh.
A tak, i když přichází odmítnutí nebo hněv, radost zůstává. Sdílet není povinností, ale přirozeným proudem toho, co se chce projevit. A možná právě to je znamením, že pravda je skutečně živá a krásná.
Jo na mě taky přichází touha se podělit,
Takže mazej do prdele ...
A to ani nemám zapotřebí se dotýkat něčeho skutečného
Úplně mně stačí tve neskutečně blábolení...