Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

Avidjá (Nevědomost): Toto je kořen všeho. Osoba, která nadává, je v hluboké nevědomosti o své pravé podstatě. Ztotožňuje se se svým egem, svými emocemi a myšlenkami. Věří, že je "ten, kdo je naštvaný", "ten, kdo bojuje se zlem". Nevidí, že ona sama, její oběť i domnělý démon jsou projevy jediné reality


To je jen tvá pitomá představy hnusný sebestředný kundy,

Která nesnáší kritiku

Ǎ vůbec jí nedochází

Že i nadávání je projevem jediné reality




Ty pitomá debilko, ty budeš kopaná do svý hnusný prdele proto,

Protože to je stejný projev jediný reality jako to tvý sraní sebeoblbujici hoven








Svoboda je v neosobním nadhledu. Pro napadeného je svoboda v poznání: "Tato slova nejsou mířena na mé pravé Já, které je nedotknutelné. Jsou jen projevem utrpení a nevědomosti druhé bytosti." To umožňuje soucit namísto reaktivní bolesti. Pro agresora je svoboda v poznání: "Tento hněv nejsem já. Je to jen energie procházející mou myslí. Nemusím podle ní jednat."


Proč by má slova měla být mířená na Já Pico pitomá ?

Ty žádný Já nejsi, ty jsi já, čili ztotožněne Já

Ty blbá kundo co se oblbuje představou že je Já,

To je to tvý vytěsňování a popírání a oblbování

Ty blbý zkurveny jelito




Pro koho jsou určeny ty tvoje zasrany rady ?

Pro Já nebo pro já,

Ty pitomý blbý hovado,

A stejně tak ty mrdko jsi do prdele posílána ty a ne Já ...


Hovno za hovno

Pico pitomá s zkurvena

Ty sebestředná svině

Ty budeš bita až se poseres

Ty blbý hovado..

[vostalpetr]

Zapamatuj si kundo,

Rada za radu

A hovno za hovno ...

[vostalpetr]

Tedy správně by to mělo být napsané: "Kdo mistry nevidí jako své vlastní pravé Já, je v iluzi."


To je tvá iluze,

Jenže máš smůlu

Neschovás se za mistry, ani za lásku a ani za Ja,

Ani za jiné oblbovacky

Svého zpitomeni...



Chytrému lze poradit,

Hlupáka trhnout

Ale sebeoblbujiciho mindraka lze posílat jen do prdele

Mozek vymytej sebeoblbovanim

Jen sere hovna

Proto je správné mu ty hovna vracet

Když už ty hovna tak miluje

[vostalpetr]

Kdyby jen v politice, je to tak všude, kde si lidi nenaslouchají a nejsou schopný skutečně praktikovat. Chápu, že to někteří nevidí, ale to neznamená, že je k tomu potřeba zaujmout nutně neosobní postoj.

Nastavení jakoby neosobního postoje z důvodu, aby se mě nic nedotýkalo, je velká chyba. To se pak človék ochuzuje o poklady, které se skrývají v duši. Není nic špatného na tom pocítit bolest nebo hněv, není nutné ty pocity házet na ostatní, naopak. Třeba se v tom i chvilku porochnit a v takovou chvíli bych použila ten neosobní postoj. To pak najednou člověk začne chápat víc sebe a druhé. Tam se pak rozvíjí soucit.



A co to má být ten neosobní postoj ?

Oblbovacka jakou pouziva Jana ?

Osobní postoj neosobního postoje ???

Mysl, která si myslí že by měla mít nějaký postoj ?


Je to prostě jen duplikát osvícení kterým se má ego vylepšit,

Prostě jen oblbovacka a nepochopení

Osvícení...


Prostě jen hloupá opicarna,

Asi tak pitomá jako když se zaujme postoj že jsem Já


Prebirate pitome rady pitomych guruů,

Kteří je přebrali od jiných pitomych guruů...

[vostalpetr]

Lze si vybrat,

Buďto ego bude rozpouštět nejvyšší síla a to zcela spontánně

Nebo to bude dělat ego skrze nejvyšší zpitomeni a to zcela zautomatizovane...

[vostalpetr]

Svoboda je v neosobním nadhledu. Pro napadeného je svoboda v poznání: "Tato slova nejsou mířena na mé pravé Já, které je nedotknutelné. Jsou jen projevem utrpení a nevědomosti druhé bytosti." To umožňuje soucit namísto reaktivní bolesti. Pro agresora je svoboda v poznání: "Tento hněv nejsem já. Je to jen energie procházející mou myslí. Nemusím podle ní jednat."


To je hodně dobrá oblbovacka poznání..

Prostě jen sebeoblbovani představami a vizualizacema..

Je-li někdo posílán do prdele či kritizován,

Není to jen a jen chyba kritika,

To se jen vrací to, co kdo vyslal

A ne utrpení druhé bytosti....


I hněv je Já, co asi jinýho by to bylo než Já v pohybu ?

A je to stejné jako sebeoblbovani se štěstím

Nemusím podle toho jednat,

Nemusím se oblbovat pocity,

Ale dozajista že mohu...


Proto budeš ty oblbla Pico bita až se poseres...

[vostalpetr]

Vycteniny,

Pitomý rady guruů

Vytrzeniny z celku

Zkratky

Vylepšování ega na ego duchovní

Touhy

Záměry, cíle, zisky




Souhrnné řečeno:

Hromada hoven...

[vostalpetr]

Ale máš pravdu,

Se sobě vlastním neosobním nadhledem tě pošlu do prdele,

A to zcela nesoucitne

Protože jsem Já

Kterého se nic nedotýká

A pouze je bezpodmínečně milující

Takže musíš být bezpodmínečně poslána do prdele

Aby jsi se konečně dostala za hromady hoven svého myšlení

Které roky seres abys byla šťastná...

[vostalpetr]

Pro mě je svobodou láska která vše tvoří,

A ne nějaký poznání a sebeoblbovani

Já jsem láska

Ǎ proto budeš bezpodmínečně kopaná do prdele

Dokud z tebe nevykopu tu tvoji nelasku a hloupé iluze

O lásce..

[vostalpetr]

A protože vše tvořím,

Tak zároveň vše i ničím,

Takže dříve či později vše a všechny vyexpeduji zpět do neprojevu

A to zcela bezpodmínečně

Bez ohledu na jejich osvícení nebo oblbeni

Či snahu utéct někam nad, mimo, vedle apd.

[vostalpetr]

Já jsem bezpodmínečna láska

https://youtu.be/mJNSTAoCJ4E?si=DuMnn2UzcDh6cxdG

[vostalpetr]

Proto také jsem bohem pro všechny,

Co něco chtějí a nechtějí

S výjimkou děti kteří tvoří bez záměru své hry, těm jsem průvodcem

Ale všem ostatním jsem ustavičnou touhou s posedlosti

Po mě samotné


Proto o mě ti guruové melou,

Protože se chytili do mě pasti tvoření a ničení

Proto jsem pro ně bůh

Co je vsim

Protože jsem tvořivá síla všeho

[vostalpetr]

Nikdo mne neuteče

Obzvláště ne ti co se snaží někam utéct

A už vůbec ne ti co po mě touží

Protože jsem jak útěkem tak i touhou

Jsem teď i tady, nad i pod

A i Mahárišimu bylo jasné

Že jsem zde stále (jako zbytková karma)

A že se mě lze zbavit pouze odložením těla..

[vostalpetr]

Druhý tedy není překážkou na cestě. Je příležitostí – živou branou k poznání. Každé setkání, ať už radostné či bolestné, nás může vést blíž k sobě, pokud jsme ochotni vidět pravdu, kterou odráží.


Pro tebe je každé setkání pouze příležitosti k sebeoblbovani,

Ať už je radostné nebo bolestné

Takto u sebeoblbliků bývá...

Proto se s tebou nikdo nechce setkávat

Pouze já, protože jsem bezpodmínečna láska tě bezpodmínečně posílám do prdele

To je má rada zdarma....

[vostalpetr]

Podvědomí přijímá jakoukoli myšlenku, která je živě a opakovaně živena emocí a vírou.“

To je klíčová pasáž. Transformace nastává skrze práci s podvědomím – myšlenky, které do něj vkládáme, se stávají naší realitou. Pokud vědomě krmíme mysl pozitivní vizí a láskou, duchovní růst je nevyhnutelný.



Vážně?

Tak to psychologové asi co nevidět přijdou o práci...


No, poradnu jsi si otevřela

Pozitivismem se krmis roky

A výsledky jsou jasné viditelné

Je z tebe stále větší a větší pica

Fanatická debilka s hodně zúženým náhledem

Točící se stále dokola



To by mě ale zajímalo ty debilni idiotko,

Co má v jednom kuse něco proti myšlení

Neustále kritizující mysleni

Že ve skutečnosti jediná tvá praxe spočívá v sebeoblbovani myšlením..

Takže oblbování se ṕredstavami je dle tebe duchovnost !!!



Ty dopadneš stejně jako debil Hill...

Žádné bohatství k němu nepřišlo,

Navíc to byl podvodník

Takže jste si dost podobní

Blbci...

[vostalpetr]

Sebeoblbujici se pica

Od Napoleona Hilla

Oblbujici se ṕredstavami lásky, štěstí a osvícením..



Každé sebeoblbovani vede k pádu, nikoliv k vzestupu

A už vůbec a ani náhodou k osvícení


Každá připoutanost je oblbenosti...

[vostalpetr]

A to, co ty roky předvádís,

To je prvotřídní hnus

Který je jasné viditelny

Není divu že lidé zaobírající se duchovnem s tebou nechtějí mít nic spolecneho

[vostalpetr]

Představy lásky prostě nejsou přirozenosti lásky

Proto jsem tě několikrát upozorňoval,

Že o lásce nic nevíš

A nic ti nepomůže když tu svou představu vylepšujes duchovními vycteninami...

[vostalpetr]

Sdílení ticha uprostřed hluku

Když se člověk dotkne něčeho skutečného – něčeho, co nelze vysvětlit ani obléknout do slov –, přichází často touha podělit se o to. Není to touha přesvědčit, ale prosté sdílení radosti: „Podívej, tohle je možné! To, co hledáš, je tady.“

Ale svět reaguje různě. Někdo se otevře, někdo mlčí, někdo se vysměje nebo spustí lavinu slov plných hněvu. Některým se to zdá být bláznovství, jiným útok na jejich jistoty.

Když se to stane, můžeme se ptát: proč? Ale možná je užitečnější připomenout si, že skutečnost, o které mluvíme, se tím nemění. To, co jsme, co je vším, co je, zůstává nedotčeno. Je to klid, který nepotřebuje obhajobu. Je to radost, která nemá protiklad.

A přesto — sdílení má smysl. Protože právě ono může být světlem v temné chvíli někoho jiného. Nevíme, kdo čte, kdo naslouchá, kdo se právě teď zastaví a poprvé ucítí, že existuje něco víc než jeho vlastní příběh.

A tak, i když přichází odmítnutí nebo hněv, radost zůstává. Sdílet není povinností, ale přirozeným proudem toho, co se chce projevit. A možná právě to je znamením, že pravda je skutečně živá a krásná.


Jo na mě taky přichází touha se podělit,

Takže mazej do prdele ...

A to ani nemám zapotřebí se dotýkat něčeho skutečného

Úplně mně stačí tve neskutečně blábolení...

[vostalpetr]

Jinak na tom nejsi jinak než ostatní,

Já kritizují každé duchovní úsilí

A protože ty jsi vcelku urputná pica

Jsem i já vcelku urputný posilác do prdele...


S idioty oblbly vírou, naději a láskou se ale moc diskutovat nedá,

Jejich mysl je zúžená a točící se stále dokola

Zřejmě je něco tlačí do prdele

A nedokáží se toho zbavit...

Ťak to v životě chodí,

Láska blbne každého...