Když lidé na fórech citují Tolleho, že blaženost překonal, považují mylně emocionální euforii (která opravdu přichází a odchází) za Ánandu – Boží blaženost, která je samotnou přirozeností Bytí (Sat-Čit-Ánanda).
Proč to nemůže zevšednět? Zevšednět může jen to, co se stane starým, co mysl zařadí do šuplíku a zvykne si na to. Ale Skutečnost je v každém okamžiku absolutně čerstvá, nová a živá. Nemá minulost. Nedá se s ničím srovnat. Jak by mohlo zevšednět samotné vnímání čistého Existování?
Vždyť je to stará vesta co každý zná,
To jen zpitomela mysl z toho dělá extázi pitomosti !
Buďto proto, že to ztratí nebo proto že po tom zběsile touží a představuje si pod tím extázi štěstí z který se každý posere štěstím !
Blaženost není hovno co ty tady predvadis
Debilko zběsilá !!!
To pozná každý, kdo to žije nebo aspon prozil !
Ty jsi jen zběsilá piča !
Vyblbana kunda co se uvolňuje ustavičným zaměřováním pozorování a oblbování..
Jsi hnus, hromada hoven !