Když se díváme na svět skrz mysl, vidíme hru příčin a následků. Osobní karma je příběhem naší snové postavy - kruhem, který opisují naše vlastní myšlenky a činy. Kolektivní karma je pak společnou sítí těchto příběhů, ve které se snové postavy v kině světa navzájem ovlivňují. Obě tyto karmy však existují pouze do té doby, dokud věříme, že ten film na plátně je skutečný. V okamžiku, kdy se v kině rozsvítí Světlo a mysl s touto iluzí oddělenosti umírá, ukáže se ta nejvyšší Skutečnost. V čisté Boží přítomnosti neexistuje žádná karma. Světlo plátna nemá žádnou minulost, žádné dluhy ani stíny - je absolutně dokonalé, svobodné a v každém přítomném okamžiku úplné. V něm není co napravovat, protože všechno už je osvícené Láskou Boží přítomnosti.
Mazej do píči,
Píčo zpicená, picis naprostý píčoviny !
Šířis leda zběsilosti svý zamindrákovaný kundy a kurvis co můžeš !
Oblbování nejvyšší Skutečnosti, nejvyšší Láskou a nejčistším Bytim
Mindracka kundo posrana ze života !
Ǔz aby jsi chcipla a opustila projev,
Protože to jinak stejně neumíš, než tak že zaklepes backorama
Protože jsi vyblbana svou vymrdanou karmou !!!
Takže
Mazej do píči píčo, píšeš píčoviny
Protože umres bez ohledu na to svý vybajeny osvícení
Ten kdo rozpustí karmu, ten promění tělo ve světlo
Ten kdo ne, ten umře jako každej jinej !
Blbá kundo, jen kurvis kolektivní karmu
Co tady po tobě zůstane - plátno posrany hovnama zběsilý píči !!!
