Duchovní parazit

[vostalpetr]

Možná je důležitější:

být prostorem, kde se jí nemusí bát,
kde nemusí nic dokazovat,
a kde mohou být na chvíli takoví, jací právě jsou

Ty neustále ukazujes jaká jsi,

Neustále dokazujes jak nic nedokazujes

O strachu píšeš hlavně proto, protože se nebojíš

A proto to neustále přitahuje tvou pozornost

Protože k tomu nejsi pripóutana



Ty ubohá píčo,

Ty jsi čitelná jak slabikář

Debilko Napoleona Debilla!

[vostalpetr]

Je jen jedno Bytí, jedno Vědomí, jedna skutečnost.

No vidíš,

A blbejch kund jako jsi ty je jak nasráno !

To je co !

Co to jedno Býti, Vědomí a Skutečnost dokáže !!!

Miliony mindrackejch kund co padají z nebe !!!

[vostalpetr]

Ale v lidském prožívání se přesto objevuje:

bolest,
strach,
pocit osamění,
potřeba lásky a bezpečí.

A moudrost možná nespočívá v tom jednu z těchto rovin popřít.

Ale:

nezaměňovat je.

Neříkat člověku v bolesti:

„nic se neděje“

a zároveň nezapomenout:

že jeho podstata zůstává nedotčená.

Tak si udělej uzel na kapesníku abys to nezapomnela !!!

I když ty to určitě nezapomeneš, ty máš uzel v mysli,

Zacyklovanej !

[vostalpetr]

Štěstí, které nepotřebuje důvod

S vírou v oddělenost přichází i další omyl: že štěstí je výsledkem okolností.
Učíme se, že budeme šťastní až se něco stane — až získáme partnera, zdraví, uznání, úspěch nebo dokonce „duchovní pokrok“.

To je však podmíněné štěstí, a proto je vždy křehké.

Štěstí bez příčiny je něco úplně jiného.
Je to tichý, zářivý klid, který se objeví, když na chvíli nic nechceme, nic neodmítáme a po ničem netoužíme. Je to radost, která není reakcí na svět, ale přirozeným vyzařováním samotného Bytí.

Podmíněné štěstí je jako oheň, který potřebuje palivo.
Štěstí bez příčiny je jako slunce — svítí samo od sebe.

Ona i pitomost svítí sama od sebe !

Štěstí je ovšem výsledkem okolností,

Ne všichni mají stejnou karmu

Někteří mindraci celý život a uporne nahání štěstí čím se dá,

Jiní jsou šťastní a ani o tom nevědí


Takže o tom nemusí zběsile psát, jak jsou šťastní !!!


Kdopak tě učil, že budeš šťastná až se něco stane ?

Tvoje nešťastná mindracka mysl ?

[vostalpetr]

Já si klidně dopřejí podmíněného štěstí,

Budu stastný

Až ty krávo pitomá odkracis do prdele !

Ale to se nestane,

Takže si štěstím zatančím až na tvým hrobě !

[vostalpetr]

Tak už chcípni ty parazité,

Já totiž tančím rád !

[vostalpetr]

Která cesta je ta tvá?

Žádná !

Pro tebe je ovšem nejlepší cestou jít do prdele

I když je jasné že to ti nejde,

Bez sebeoblbovani by přišlo neštěstí a utrpení

Před kterým neustále utíkáš zběsilým sebeoblbovanim...

Stejně mu neuteces, bude jen hůř a hůř a hůř !

[armin]

Ale v lidském prožívání se přesto objevuje:

bolest,
strach,
pocit osamění,
potřeba lásky a bezpečí.

A moudrost možná nespočívá v tom jednu z těchto rovin popřít.

Ale:

nezaměňovat je.

Neříkat člověku v bolesti:

„nic se neděje“

a zároveň nezapomenout:

že jeho podstata zůstává nedotčená.

Ona i podstata masového vraha zůstává nedotčená i když vraždí a mučí lidi, stejně tak tvoje podstata zůstává nedotčená i když jsi hloupá a závislá na tom být správně, na svých představách a potřebě předvádět to svoje hloupé "osvícení" (oblbenost duchovními představami).
To není posuzování tvé osoby nebo osoby masového vraha, to je konstatování, jak se věci mají. "A moudrost nespočívá v tom jednu z těchto rovin popřít" jako se o to stále snažíš ty.

[armin]

Mrkněme se na to, co píšeš, ale z pohledu pravdy, která se ukáže, když zmizí ztotožnění s tělem, myslí a iluzí oddělenosti.
Ano, podstata masového vraha zůstává nedotčená – stejně jako podstata kohokoli jiného. Z pohledu Absolutna máš pravdu: Absolutno není na straně dobra ani zla.

Jenže je tu zásadní věc, kterou přehlížíš:
Zlo, násilí a agrese mohou vzniknout pouze z iluze oddělenosti.

Masový vrah vraždí jen proto, že věří, že on je „někdo“ a jeho oběť je „někdo jiný“.
V okamžiku, kdy tato iluze padne, není koho zabít.
Není „já“ a „on“.
Je jen Jedno Bytí, sat-čit-ánanda, Láska, která je vším, co je.

A právě proto člověk, který realizoval Pravdu, nikoho vraždit nebude.
Ne proto, že by „měl být hodný“, ale proto, že v druhém poznává sebe sama.
Vraždit by znamenalo vraždit sebe.
Útočit by znamenalo útočit na sebe.

Proto probuzení lidé neválčí, neútočí a nemají problém se smrtelností těla – protože vědí, že nejsou tělem ani konatelem.

Pokud někdo používá koncept "nedotčené podstaty“ k tomu, aby omlouval agresi, nadřazenost nebo duchovní ego, pak nepochopil podstatu, ale vytvořil si z ní jen další myšlenkovou hračku.

Moudrost nespočívá v popírání rovin, ale v realizaci jednoty Bytí, tedy té roviny, kde už žádný konflikt není možný.
Svět Probuzených není svět, kde je vražda "jedno".
Je to svět Lásky. A v opravdové Lásce přece není místo pro vraždu.

Tohle je tvoje začátečnické dualistické představy o jednotě, pravdě, probuzení. iluzi dvojnosti atd.

Masový vrah vraždí jen proto, že věří, že on je „někdo“ a jeho oběť je „někdo jiný“.
V okamžiku, kdy tato iluze padne, není koho zabít.
Není „já“ a „on“.
Je jen Jedno Bytí, sat-čit-ánanda, Láska, která je vším, co je.

Chceš tím říci, že věříš, že masový vrah je někdo jiný než ty?
Nebo že svět probuzených je jiný než svět někoho jiného (neprobuzeného)?

To je ta tvoje jednota, která je jen když něco padne?

Myslím ale, že je to marný, že to v tobě vygeneruje jen další sprchu duchovních frází a že jako vždy stejně nic nepochopíš. To bys musela tu svou mysl konečně zastavit a zapomenout všechny ty tvoje naivní duchovňácký představy a podívat se přímo bez předsudků na to, co je. Bez těch tvých filtrů "osvícené" mysli.

[vostalpetr]

To nepůjde,

A ani to nemá v plánu

Jejím záměrem je se oblbovát ve své nirváně štěstí !

Hlavně si nesmí uvědomit že je piča blbá

To by bylo hole neštěstí a iluze duality !

Já neexistuje, vasany neexistují, existuje jen láska nebeská !