Člověk, před kterým varuje Voltaire, bude:
Trvat na své jedinečné správnosti.
Vytvářet pravidla a dogmata.
Soudit a odsuzovat druhé.
Vyzdvihovat své osobní úspěchy a dosažení.
Budovat svou identitu na tom, že je „držitelem pravdy“.
Naopak člověk, který se dotkl skutečné Pravdy, bude často:
Používat paradox a ticho.
Zdůrazňovat přímý prožitek nad vírou.
Vyzařovat pokoru, soucit a klid.
Obracet vaši pozornost zpět k vám samým, k otázce „Kdo jsi?“.
Je to naopak !
Základem duchovní praxe je správné porozumění DUCHOVNÍHO PRINCIPU
Z kterého lze správně posoudit jak koncentraci tak i meditaci
A z kterého lze posuzovat různé praxe i různé praktikující
Posuzování správného názoru je základní podmínkou praxe
Výchozím bodem praxe
Samozřejmě, je důležité mít vlastní zkušenost a mít jasnou představu o úrovni
Vlastního dosažení
Nějaký ticho nebo sebedotazování obrácení pozornosti
To nejsou dogmata
Jen určité praxe doporučována tím nebo oním člověkem
To není PRINCIP !!!
Pokora, soucit a klid nejsou opět ničím univerzálním
Opět jen dílčí vytrzeniny a názory
Základem je správný názor,
Nikoliv přebírání různých cizích názorů které se spatlaji v guláš !



