Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

Můžeš si svý pochopení strčit do prdele !

A jestli tím minis dále mávat

Tak ti to pochopení do ty prdele nakopu já !

Takto to pochopíš naprosto jasně...

[vostalpetr]

Tvý vymrdaný ego furt musí něco

chápat, uvědomovat si, pozorovat a cítit

Tydle pitominy nemají nic společného s Já!!!


Takže

Mazej do prdele debilko !

[vostalpetr]

Znamená to ale, že myšlenka je nepřítelem? Vůbec ne. Slovo nebo myšlenka mohou fungovat jako trn, kterým vytahujeme jiný trn zadřený v kůži. Texty jako Aštávakragíta mohou v mysli rezonovat tak hlubokou pravdou, že mysl nakonec utiší. Myšlenka na blaženost nebo na samádhi může fungovat jako připomínka, která nás probudí do Skutečnosti, která tady už je. Slova „To je krása“ pak nejsou narušením oné dokonalosti, ale jejím přirozeným oslavným projevem.


Žádná myšlenka tě nikam neprobudí,

Zato skvělé oblbne

Vid píčo jebla vizualizacemi

Kundo Napoleona Debila!



Oslavzjes jen svoji vyjebanost...

[vostalpetr]

Je to tělo, nebo myšlenka?

Další častá námitka zní: „Oddělenost není v myšlení, ale ve ztotožnění se s tělem“

Na první pohled to tak vypadá. Cítíme hranice kůže, bolest, tíhu. Ale co je to „ztotožnění“? Je to akt mysli. Samotné tělo si neříká „já jsem tělo“. Je to mysl, která vezme vjemy a vytvoří z nich koncept: „Tohle jsem já a tamto už nejsem já.“ Ztotožnění s tělem je ve skutečnosti ztotožnění s myšlenkou o těle. V přímém uvědomění skutečnosti si o tom, co je, nemusíme nic myslet – prostě to je.



Všechno je akt mysli,

A tím aktem je uvědomění !

Uvědomění které vzniká v těle a uvědomuje si sebe jako tělo


Takže žádny ztotožnění s myšlenkou že jsem telo

Nýbrž uvědomění !!!

Které vzniká při ztotožnění s tělem a ne s myšlenkou jsem tělo...

To uvědomění vzniká v těle a stejně tak vzniká uvědomění pocitu "já"


Je snad nějak těžké se ztotožnit s snovým tělem, které je snovým jevem

Zde se uvědomit jako snova osoba

A zcela zapomenout že jsem tvůrce celého snu ??

O tom je právě ten příměr se snem, a ne o tom že je to iluze !!!


Tělo je "představa"

Jenže ne ega, tělo vytváří UV a také UV se s ním ztotoznuje

A tím se vyděluje


Myslet si můžeš co chceš

A je ti to hovno platný

Protože ego tělo nevytvořilo ani se s ním neztotožnilo

A proto ani nemůže rozpustit ztotožnění


To může pouze UV !!!


Jak jinak by asi všichni lidé měli stejné uvědomění že jsou tělem ???

Že by všechny napadaly stejný myšlenky ???

To asi těžko

A děti, ty žádné myšlenky nemají !!!

[vostalpetr]

Můžeš si své přímé uvědomění strčit do prdele

Protože práve uvědomění je ego !

Realizace není uvědomění

Nýbrž Vědomí !!!

[vostalpetr]

Skutečnost říká: „Už jsi tím, co hledáš.“




Fakt jo ???

Ty slyšíš i trávu růst když slyšíš co říká Skutečnost !

Nebo ti spíš mrdá v bedně !!!


Pako jako ty furt něco hledá, třeba oblbovačky že už tím je

Vid píčo !


To je tvůj problém, že furt něco hledáš

Jen tvé chtění a nechteni

A pitome kopírky mistrů ...


Jak to říkal ten tvůj NM ?

Nějak takto :

"Přestaňte hledat, jen se uvolněte a spočine v "já jsem"

Skutečnost je přesně mimo to!"


A ne že je tím !

Ďebilko!!!

[vostalpetr]

Kdyby tu nebyla připoutanost k myšlence, že nám něco chybí, nebyla by tu ani spalující touha, která je vyčerpávající. Blaženost (Sat-Čit-Ánanda) není něco, co se dá „vyrobit“ nebo „najít“ v budoucnosti. Je to stav, který vyvstane sám, jakmile odpadne falešná představa, že jsme od celku odděleni.


Ta tvoje touha je dost nevyčerpatelná

Asi to bude láska !

Ta je nevyčerpatelná, protože to je boží vůle, neustále něco tvořit


Třeba hovna...


To víš, láska...

Ta funguje spolehlivě i bez připoutanosti k nějakým myšlenkám,

Naopak

Myšlenky vznikají právě díky ní....

[vostalpetr]

A tobě odpadla představa ?

No tak to budeš určitě osvícená

Jak jinak !!!

[vostalpetr]

Kundo Napoleona Debila !!!

[vostalpetr]

A je naprosto jedno,

Co si uvědomujes

Jestli si tělo uvědomujes, neuvědomuješ apd

Jestli si uvědomujes takový nebo makový myšlenky nebo pocity atd

Uvědomění je to, co vzniká při ztotožnění s tělem !!!

A jestli si uvědomujes že jsi nic,

Tak je to furt uvědomění

Tedy ego !

[vostalpetr]

A to, že tělo je představa

Tak to je představa dznaninů, že tělo je představa !

Pracovní koncept pro začátečníky !

Seres pouze a jen hovna co jsi vyčetla na netu

Informace a koncepty pro začátečníky

Z kterých slepujes svou představu osvícení !

[vostalpetr]

Přímé uvědomění..


No jo,

Přímo si něco uvědomovat umí každej

Teď jde o to, co si kdo uvědomuje...

Přímo si lze uvědomovat kde co, třeba i to že jsi piča,

To si přímo uvědomují představu o tobě

Přímo si lze uvědomovat i to s čím jsme ztotožnění, tedy oblbenost

A nemusím si o tom nic myslet !



Ale pokud se nepletu

NM mluvil o přímém nazreni nikoliv uvědomění

Najdi si to píčo, ty jsi odbornice na dznanu !

Já si to po dvaceti letech nepamatuji,

Jen to, že tvrdil že to nefunguje..



Z tebe by měl radost, tobě to funguje !!!

Jen by ti asi tu tvoji blbou hlavu nacpal do tvý prdele..

[vostalpetr]

Praxe v každodenním životě

Skutečná empatie tedy nevyžaduje mentální úsilí pochopit cizí emoce. Vyžaduje ztichnutí. V tichu své vlastní přítomnosti rozpoznáváme přítomnost toho druhého. V ten moment se „já“ a „ty“ rozpouští v čistém Bytí.

Tato „skutečná Láska“ není selektivní. Je to přirozené vyzařování Skutečnosti, která ví, že vše, co potkává, je jen ona sama v jiném převleku.

:)




Empatii si strč do prdele

Mindracka píčo !

[vostalpetr]

Při interakci s ostatními lidmi jste schopni vnímat Bytí, které se skrývá za tou lidskou formou. A to je to, co se možná tradičně nazývá hlubokou schopností empatie. Skutečným významem empatie je pocítit Bytí toho druhého a v tomto vnímání si uvědomit, že žádný ‚druhý‘ neexistuje. A tak, když zakoušíte toto sdílené Bytí – toto vnímání společného Bytí – můžeme říct, že právě to je láska. Ta skutečná Láska.“
****************************************************************

Tolle byl vždycky idiot,

Ten nikdy nezklame !

Kokot co si plete přítomný okamžik s Přítomností

Blb co si plete empatii s Býtim


Prostě blb pro blbý !

[vostalpetr]

Pokus slovy vysvětlit, kdo jsi - kdo jsem - je jako pokus vysvětlit Slunce pomocí baterky.


Furt lepší je to vysvětlovat pomocí světla,

Než blábolit o uvědomění, empatii a lásce !

A co se týká tebe

Tak ty jsi piča

To je vysvětlení pomocí primeru k pudovy kunde ...

[vostalpetr]

Posuzování. Každý ho v sobě máme. Funguje jako jakýsi test lakmusovým papírkem, který neustále ověřuje, hodnotí a komentuje, jak se nám daří, například „Cítím se pokojně, to jsem určitě blíž dosažení svobody.“ Nebo „Cítím se smutně a bezcenně, takže tohle rozhodně není svoboda, ta vypadá určitě jinak.“ Nebo „Jsem rozhněvaný a to není příliš duchovní, proto bych se tak cítit neměl. To je jistě znamení, že ještě nejsem svobodný.“ Celé je to jako snažit se osvobodit od mysli myslí, nebo se pokoušet osvobodit od pocitů pocity, nebo se snažit promyslet se ke svobodě. Dostáváme se tím do nekonečné smyčky, díky které duchovně trpíme


Proto je nejlepší se oblbnout představou

Že jsme už tím a že tím nemůžeme nebýt

A pak už můžeme šťastné srát hovna o svém osvícení !!!

Jakápak trápení a srani s nějakým osvícením ...

Ovšem dostáváme se do smyčky neustálého potvrzování svého osvícení !

Ale

Srát hovna stále dokola, to je krása, láska, štěstí !!!


To ostatně ví každej katolík, jaká je to krása ta misionářská činnost,

Nezbývá, než neustálé děkovat Bohu :


Díky vole !!!

[vostalpetr]

Nejradikálnější částí promluvy je rozbor konceptu „Já“. Většina duchovních hledajících se snaží „své já“ vylepšit nebo očistit. Papaji však říká: „Já“ je jen slovo, které odněkud berete.
Kým jste byli vteřinu předtím, než jste to slovo vyslovili? Než jste si „vyzvedli“ koncept své identity? Odpověď leží v tichu před myšlenkou. To, čím skutečně jste, nepotřebuje jméno ani potvrzení.


To je záludná otázka !

Jeden by si sed z toho na prdel...

Odpověď neleží v tichu

Ale až za tichém !

Nějaký tichý ego je prostě opět ego !!!

Takže hovno, ticho...

Hovno kdo jsem ja ?

Atd. hovno...



To jsou pouze pomůcky !

[vostalpetr]

Zmrdana blbá piča

Co z pomůcek duchovní cesty

Dělá osvícení

Vid

Ty blbý Ticho co ustavičně sere hovna svý vymrdaný mysli...


Kundo pitomá !

[vostalpetr]

duchovním světě se často setkáváme s fascinujícím úkazem. Člověk, který jednou ochutnal ticho v srdci – ten okamžitý záblesk svobody, kde není co řešit – se po čase může paradoxně ocitnout v roli „duchovního badatele“, který začne v prostoru své mysli mapovat neznámá „temná území“, analyzovat obranné mechanismy ega a zkoumat, proč se mu do cesty staví imaginární zdi.

Je to jako byste stáli uprostřed prosluněné louky, ale místo toho, abyste se vyhřívali, vzali byste si lupu a začali zkoumat stín pod svými botami, abyste pochopili „podstatu temnoty“.

Past jménem „Konatel“

Nisargadatta Maharadž by nám k tomu řekl své: „Proč se hrabat v odpadcích minulosti? Vy nejste ta mysl, která má problémy. Vy jste tím, co tu mysl pozoruje.“ Problém nastává ve chvíli, kdy si mysl přivlastní roli konatele. Začne si myslet, že ona musí „vyčistit“ temná zákoutí, ona musí „vytrénovat“ pozornost, ona musí „vyřešit“ traumata. Tím se ale jen roztáčí nekonečný kolotoč. Mysl, která se snaží opravit mysl, je jako oheň, který se pokouší uhasit benzinem. Výsledkem jsou jen „boule na hlavě“ z nárazů do zdí, které jsme si sami postavili svými koncepty.

Oceán a vlny

Představte si svou podstatu jako nekonečný oceán blaženosti.

Mysl je hladina. Někdy je klidná, jindy rozbouřená.

Analýza „temných území“ je pokus spočítat každou vlnu a pochopit, proč vznikla.

Ticho v srdci je prosté ponoření se pod hladinu.

Jakmile se potopíte hlouběji, bouře na hladině sice může dál probíhat, ale už vás nedefinuje. Nepotřebujete mapovat hloubku vln, abyste věděli, že jste oceánem. V hloubce je totiž vždycky čisto.

Pošetilost „duchovního výzkumu“

Je v pořádku rozumět mechanismům mysli, ale nesmíme zapomenout, že pochopení vězení nás neosvobozuje. Osvobozuje nás jen to, že z něj vyjdeme ven.

Ramana Maharši vždy směřoval k jediné otázce: „Komu se to děje? Kdo má ty boule? Kdo vidí to temné území?“ Odpovědí není další analýza, ale ticho. To ticho, které tu bylo vždycky – i předtím, než se mysl rozhodla, že si začne hrát na vědce a mapovat své vlastní stíny.

Stačí se jen usmát

Pokud se přistihnete, jak se snažíte „vyřešit“ svou mysl, prostě se zastavte a usmějte se. Ta pošetilost, s jakou si mysl vytváří problémy, aby je pak mohla hrdinně řešit, je vlastně docela vtipná.

Není co čistit. Není co mapovat. Je tu jen nekonečný klid, ve kterém se i ta největší „bouře“ mysli rozplyne jako pára nad hrncem. Stačí se vrátit domů – do ticha v srdci.

:)
Návštěvník



Ticho v srdci je tvůj domov ?

Tak to jo, tak to máš správně !

A tobě se bouře mysli rozplývá v srdci ???

To mně se rozplývá naprosto kdekoliv, třeba i v tichu prdele !

To je taková vlastnost myšlenek, přijdou Bůh ví odkud a po chvíli mizí Bůh ví kam...

Řekl bych, že to takto má kde kdo,

Tedy kromě pocitarskych idiotů, kterým myšlenky ustavičně mrdaj v hlavě




Pokud jde o osvícení a vysvobozeni

Tak tam je třeba vyčistit připoutanosti

Protože jinak nedojde ani k tomu osvícení


Ale na ticho v srdci se stačí ponořit do oceánu pocitů

Haleluja !!!

[vostalpetr]

Probuzením děkuje Samo Sobě

Ne jako myšlenka.
Ne jako slova.

Ale jako tichý, nepřetržitý souhlas se vším, co je.

Jako zářivá samozřejmost existence, která nic nepotřebuje — a přesto je v ní obsaženo úplně všechno.



Ty že nic nepotřebuješ ?

Je naprosto jasný, že ty furt potřebuješ srat hovna svý pitomosti

Protože tě ta pitomost urputně tlačí do prdele !

Potřebuješ srat hovna, hovna, hovna

Máš laskoserny průjem, píčo katolická ...