Když se duše dotkne světla, zrodí se blaženost.
Je to, jako když po dlouhé noci vyjde slunce a vše se zalije zlatem.
Ticho se naplní teplem, mysl se utiší, srdce se rozprostře do nekonečna.
Není už co hledat. Všechno je v pořádku.
A přece… právě tady začíná další jemná zkouška.
Blaženost je krásná, čistá, svatá – ale přece jenom tvar.
Je to vlna oceánu, která se zvedla, aby oslavila samu sebe.
A protože se zvedla, jednou se musí zase rozplynout.
Zůstane oceán, ale vlna se vrátí do klidu.
Kdo zakusí blaženost, bývá okouzlen.
Je to jako stát na prahu ráje – svět září, Bůh je blízko, všechno dává smysl.
A právě proto se málokomu chce jít dál.
Je to poslední místo, kde se může schovat malé, čisté „já“.
Už není nevědomé, už neublíží, ale pořád je.
A dokud je, Jednota se zdá být něčím, co je třeba udržet.
V tomto tichém pokušení se rodí poslední stín – stín vědění.
„Já vím. Já jsem poznal. Já jsem došel.“
Ale i toto „já“ se musí odevzdat.
Ne z nutnosti, ale z pokory, z lásky, která nechce nic ponechat pro sebe.
Vzdát se i blaženosti není popření světla.
Je to nejvyšší důvěra v ně.
Je to krok, kdy už se neptáme, co zůstane, když odejde i to nejkrásnější.
Zůstane to, co bylo před blažeností – a co ji umožnilo vzniknout.
Tiché vědomí, které si nic nepřivlastňuje.
Když se tento poslední stín rozplyne, není už, kdo by světlo poznával.
Světlo poznává samo sebe.
Blaženost se vrací do svého zdroje, stejně jako vlna do moře.
A v tom návratu se zrodí svoboda, která nemá protějšek.
Není to ztráta.
Je to rozšíření.
Je to okamžik, kdy láska přestane být prožíváním a stane se samotným bytím.
Ticho, které dřív bylo pozadím, se stává celkem.
A blaženost, která byla darem, se promění v přirozenost.
Všechno je.
Jen bez jména, bez tvaru, bez pozorovatele.
A přesto, v nejjemnějším doteku, je všechno láskou.
Teda Jano, ty seš tak chytrá s moudra,
Že jeden žasne, co už jsi se za dvacet let osvícení naucila !
A jak moudré a osvícené píšeš
Kam se na tebe hrabě Budha s Ježíšem
Doufám, že pro poučení nás blbů vězicich v myšlenkách
Napíšeš knihu
Mohlo by se to třeba jmenovat : "Láska navždy"
