od vostalpetr » ned 07. zář 2025 11:45:40
O jistotě, která přesahuje život i smrt
Všichni dobře známe proměnlivost života: tělo se rodí, roste a stárne, myšlenky přicházejí a odcházejí, světy a vztahy se objevují a mizí. Všechno, co je tvořeno, je také pomíjivé. A přesto je zde cosi, co se nikdy nezměnilo – samotné vědomí, v němž se všechny tyto proměny odehrávají.
Když se obrátíme pozornost zpět, zjistíme, že vědomí bylo přítomné už u prvních vzpomínek dětství, že je tu teď, a že se nemění ani tehdy, když myšlenky umlknou. Je tu i ve spánku, kdy tělo odpočívá, a je zde i ve chvílích, kdy se mění svět kolem nás. To, co si vše uvědomuje, není dotčeno tím, co pozoruje. Proto se ho smrt nemůže dotknout – smrt se týká jen formy, nikdy ne samotného základu.
Tato jistota není založená na víře ani na teorii. Je to přímý prožitek: stejně samozřejmý jako dýchání. Když jednou zahlédneme, že všechna pomíjivost se objevuje v nepomíjivém vědomí, už nelze tuto skutečnost zcela popřít.
Někdy se zdá, že jistota o naší pravé podstatě je vzácná, jako posvátný okamžik, kdy se všechno na chvíli ztiší. A přesto je to ta největší samozřejmost – protože nikdy neodešla. Jen naše mysl, zaujatá příběhy a rolemi, ji na čas překryla.
Proto i otázky, pochybnosti, dokonce i vztek a vzdor, se dějí v tomtéž vědomí. Nic z toho nemůže narušit to, čím skutečně jsme. A tak platí: dokud nevíš, kdo jsem, jsem ti k službám – jako připomínka a ukazatel. Jakmile však zjistíš, kdo jsi, jsi totéž co Já: jedno a totéž vědomí, láska, která se nikdy neztratila.
Obrázek
To,
Ǒ čem meles svý debility
Není vědomí
Nýbrž uvědomění, stav ega
A ne žádné věčné neměnné Vědomí
Žádný blábolení vskutku nemůže narušit toto vědomí - uvědomění
To lze překročit pouze meditaci a rozpuštěním připoutanosti
Což je ovšem opak ztotožňování a oblbování vizualizacemi
Nemusím zjišťovat kdo jsi,
Už dávno jsem zjistil
Že jsi zblbla piča blabolicim hovna
Takže,
Mazej do prdele i s tím svým vědomím lásky
Mrdko blbá !!!