Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

Všechno, co jste si kdy mysleli o realitě, není pravda. Ale ještě horší je, že vše, co jste si mysleli o tom, kým jste, také není pravda. Když o těchto věcech začnete skutečně přemýšlet, projdete takzvanou „temnou nocí duše“. Ztratíte svou identitu, protože jste si mysleli, že jste nějaká oddělená bytost – ego uzavřené v kůži, vtěsnané do objemu těla a vymezené délkou jednoho života.

Jenže když si uvědomíte, že tohle všechno je jen prožitek ve vás – že nejste v tomto vesmíru, ale že vesmír je ve vás – a že to „vy“ není osoba, je to zlomový bod. Přicházíte o všechny své navyklé jistoty, a právě tyto jistoty byly kotvou vaší existence. To může být velmi znepokojující.

Ale pokud v tom vytrváte, pokud skočíte do propasti, je to jako překročit horizont událostí. Jakmile skočíte, zažijete osvobození.



A nemohl bych místo do propasti raději skocit do postele

S nějakou pěknou babou ???

Tam se mně horizont událostí přeskakuje úplně nejlépe,

Zcela spontánně jsem zde dezorientován jak časem tak i prostorem

A jsem osvobozen od sebe sama a stávám se zvířetem..


Tomu říkám neměnná láska !!!


PS

Jen mně chybí ta vytrvalost,

Víc než dvě hodiny třikráte denně prostě nezvládám...

Ale myslím že to bude stačit

Protože na závěr dne pak upadam do stavu Shrodingerova kočky,

Superpozice - ani živý a ani mrtvý

Takže překračují horizont událostí levou zadní,

Tedy spíše prostřední přední..

[vostalpetr]

Tedy ta temná noc duše přichází až po osvícení,

Mně se to tedy netýká

Ale osvícená Jana má zatemneno už spoustu let

A žije v hluboké tmě bez světla a bez porozumění


Ale bez obav, já si na ni posvitim....

[Pedrito]

Závislost je stav, kdy se někdo snaží něčeho dosáhnout.
Blaženost je stav, kdy už není nikdo, kdo by něco potřeboval.




To ani v oblbenosti není nikdo, kdo by něco potřeboval

Tedy s výjimkou neutuchajícího sebeoblbovani

Jak to názorně předvádí Jana...

Když už nic, tak Jana je vděčné téma, pokud je někdo schopen dočíst do konce, co se jí kříží v tý makovici s tou umělou intoškou
a trochu ji zná, zaručeně ho to rozesměje. Jenže já už se tomu nasmál asi dost, a radši pro srandu kouknu na Červenýho trpajzlíka,
sice už to znám taky nazpaměť, ale je to tak geniální, že stále rozchechtávající.

[vostalpetr]

Když člověk usíná, jeho bdělé vědomí mizí. Spánek je stav, kdy neexistuje žádná aktivní mysl, intelekt ani ego. Přesto, když se ráno probudíme, často říkáme: „Spal jsem dobře, byl jsem šťastný.“ Kdo si však uvědomoval tuto blaženost, když jsme spali? Kdo byl ten, kdo si tuto zkušenost pamatuje?



Uvědomuje si a pamatuje si mysl

Vědomí je pouze vědomé, nikoliv uvědomělé

Takže šťastná byla moje mysl a ta si to pamatuje

Vědomí stastné není, to je pouze Blažené...

Mysl ovšem šťastná být může a může si to uvědomovat...

Může si uvědomit osvícení, ale až zpětně

Nikoliv v samotném nirvikalpa samadhi

Zde není uvědomění...


Takže,

Kdyby Pundza nebyl vychechtamej idiot a aspoň si přečetl Maharisiho

Tak by věděl že existuje vyšší a nižší mysl

Takže když si někdo něco uvědomuje během spánku,

Tak si si to uvědomuje vyšší mysl

Ale není to nirvikalpa samadhi

V tom totiž není uvědomění

To přichází až zpětně...

[vostalpetr]

Trpaslík je dobrej,

Lepší než ti osvícení mudrci...

[Pedrito]

Trpaslík je dobrej,

Lepší než ti osvícení mudrci...

Když znáš jednoho, znáš všechny, navíc když jsi louskal ty védy atp. Je to totéž, jen interpretace je dle povah Učitelů trochu jiná.

Ale to tě nezmate, a pokud to není jen pokrytec ala ta Džejn, tak ok, prostě to interpretujou.
Navíc já žádného, co jsou po webech v kursu nestudoval, jen jednomu naslouchal, a ne vždy jsem souhlasil, nebo ne hned.
Teprv osobní setkání řekne vic, a většinou řekne, že je to úplně normální člověk s uvědoměním.

To, co je vidět po webech, z přednášek, knih, je pro veřejnost, tedy pro adepty.
A dělat z toho tu alfu a omegu, znamená že duchovňák skočil na lep vlastních představ.

[Pedrito]

Kdyby Pundza nebyl vychechtamej idiot a aspoň si přečetl Maharisiho

Tak by věděl že existuje vyšší a nižší mysl

Takže když si někdo něco uvědomuje během spánku,

Tak si si to uvědomuje vyšší mysl

Ale není to nirvikalpa samadhi

V tom totiž není uvědomění

To přichází až zpětně...

To je ten, jak se prochechtal do Samadhi?

No, je mi to celkem jedno... Ale mysl fakt není jen obvod lidského mozku.
Tzv kosmická je něco trochu jiného, tedy ta univerzální.
Je to vlastně to Vědomí, jen rozsvícené Šakti.
A z toho se klube i ten lidský mozek, v kterým se to zrcadlí a lomí...
Jako rádio, co to přijímá, frekvence, vlny... (jednoho vysílače, zdroje, vody...)

[Pedrito]

V meditaci se ten nervový příjímač mozku ztišuje od naučených ruchů.
V tomto příměru je mícha jako anténa
Začíná to vnímat původně, nezkresleně, spojitě...

[vostalpetr]

Osvícený člověk ale jde ještě dál – překračuje i ego a uvědomuje si samotné vědomí, které vše řídí. Toto vědomí není osobní, není „moje“ nebo „tvoje“, ale je univerzální a spojuje všechny bytosti


No dobře,

To mne připomíná situaci po velkém třesku

To tady byl všeho jeden guláš

Jenže jak guláš chladnul

Začaly vznikat prvky

A z nich hvězdy a v nich další prvky

A planety až postupně k lidem

Takže Vesmír se sice rozpíná ale na stranu druhou je entropicky

A díky entropii jsme tady my lidé

S individuální myslí a samostatnou osobnosti

Minařík dokonce píše, že vasany zemřelého člověka se mohou rozdělit

Na několik nových inkarnaci

Takže jsem správně uhodnul, že Jana musela být pica už před narozením

A Minařík mně to potvrdil...



Takže tedy co, jsme jak spojení tak i rozdělení

Oboje zároveň ...

A nakonec, kdo poznává ono spojení nebo rozdělení ?

Individuální mysl, tudíž je zapotřebí oboje

Tak jako je zapotřebí zrcadla, chceme-li se na sebe podívat...

[vostalpetr]

Mír pramenící z nemyšlení od Eckharta Tolleho

Většina lidí musí projít značným utrpením, než si uvědomí, že jeho zdroj se nachází v jejich vlastní mysli. Ať už si to uvědomí vědomě a řeknou si: „Tohle si způsobuji sám,“ nebo se jim to jednoduše přihodí, jako se to stalo mně. Já jsem si hned neuvědomil, že utrpení pochází z mé mysli – ono prostě přestalo vycházet. Najednou ho má mysl už nevytvářela.

Až o dva nebo tři roky později mi došlo, proč už netrpím. Uvědomil jsem si jen to, že jsem najednou v klidu. Nechápal jsem, proč už necítím utrpení, a nedokázal bych to tehdy ani vysvětlit. Jen jsem si kladl otázku: „Proč se cítím tak pokojně?“ a neměl jsem odpověď.

Až když jsem o dva roky později potkal zenového mnicha, který mi řekl: „Zen je vlastně o tom nemyslet,“ pochopil jsem. Aha, tak o tom to celé je.



Nikoliv,

Lidé nemusejí procházet utrpením

Každý je natolik sebestředným a tudíž i uvědomělým

Aby si všimnul že se řídí svými pocity a myšlením

Tedy že je dost často v rozporu s jinými lidmi

Takže je to třeba přijmout a neposrat se ze svého či cizího egoismu

A rozumné se řídit tím svým, spíše než tím cizím,

Protože to cizí ke štěstí nevede

I když to kdekdo tvrdí

Často se říká: Ty máš svoji hlavu

A to je fakt, tak to chodí

Nemám totiž hlavu toho, kdo mně to vyčítá

A tak on má svoji hlavu a já zase svoji

Tak jaký že neštěstí...



Neštěstí není nutné následkem myšlení,

To následkem nepochopení situace

A nesprávným myšlením...

Takže je dobré myslet rozumně

A ne nerozumně

A obviňovat ze všeho mysl,

To je ještě hloupější myšlení než to co mu předcházelo...


Ale to co říká Tolle je jen duchovní opicarna,

Co mindraci přebírají jeden od druhého

A obviňují myšlení ze svého utrpení

Když někdo myslí blbě, tak má holt blbě výsledky

Mysl je nástroj a je třeba jej používat správném

Nikoliv blbě

To je pak jako obviňovat kladivo z toho, že mě praštilo do prstu

[vostalpetr]

Návyk 5: Fantazírování místo vizualizace

Fantazírování staví vzdušné zámky, které nemají reálný základ. Což nás odděluje od reality.

Vizualizace Tvorba realistických mentálních obrazů dosažitelných cílů nás uzemňuje. Vizualizace, sladěná s buddhistickými principy správného úmyslu a činu, proměňuje sny v dosažitelné cíle.

Pomíjivost Přijetí neustálé změny života usnadňuje pružné plánování. Plavení se vlnami života místo přilnutí k statickým fantaziím posiluje odolný a přizpůsobivý přístup.






Jo to jsem si všimnul

Že si budhisti furt něco predstavuji :


https://www.lampa.cz/prednasky/prazdnota.html


Nu pokud je nějaká vizualizace použita k uvolnění (povznesení srdce)

A pak opuštěná (zanechá myšlenku)

A nedochází k ztotožňování

Tak proti tomu nelze nic moc mít

I když tedy já osobně bych toto asi nedělal

Lepe je všechny tyto vizualizace realizovat přímo

Než jen jako představy...

[vostalpetr]

Prožitek Jednoty: Ticho za myšlenkami

V srdci východních duchovních tradic, jako je zen, taoismus nebo védanta, nenajdeme tolik soustředění na myšlenky, teorie či víru, jako spíše na přímý prožitek. Ten prožitek nelze zcela vysvětlit slovy – je to něco, co se musí prožít. A přesto o něm lze alespoň něco říct, abychom se mu mohli přiblížit.

Představte si, že se vám na chvíli úplně zastaví mysl. Všechny starosti, plány, posuzování i úvahy se vytratí. A vy najednou jen jste. Bez vysvětlení, bez konceptů. Jen čistá přítomnost. Ticho. Klid. Prostor.

Tento stav je někdy v zenu nazýván satori. Není to intelektuální pochopení – je to vnitřní proměna. Najednou vnímáte, že vše, jak právě je, je naprosto v pořádku. Ne jako útěcha nebo pozitivní myšlení, ale hluboké, neotřesitelné vědění, že takhle je to správně. I v bolesti, i v nedokonalosti je skrytý dokonalý řád.

Všední věci – strom, šálek čaje, lidská tvář – se jakoby rozsvítí zevnitř. Ožijí. Všechno se propojí. A vy si uvědomíte, že nejste odděleni od světa, ale jste jeho nedílnou součástí. Kůže už není hranicí, ale spojením. To, co vnímáte „venku“, jste taky vy.

Možná jste někdy měli podobný okamžik – v přírodě, při hudbě, v tichu noci. A možná jste to přehlédli jako pouhou náladu. Ale právě tam se začíná odhalovat hlubší rozměr života – vědomí samo.

Když si uvědomíte, že nejste jen své myšlenky, příběhy a jméno, ale že ve vás je i tichá, živá přítomnost, probouzí se něco zásadního. Vědomí, které není vázané na minulost, budoucnost ani na slova. Tady začíná duchovní život. Ne jako útěk od světa, ale jako plné probuzení v něm.

Tento stav není vlastnictvím žádné víry ani kultury. Mluvili o něm Buddha, Ježíš i mudrci bez jména. A každý z nás jej může zakusit – stačí se na chvíli ztišit a být.

Nic si o sobě, o nikom a o ničem nemyslet.

Jen být.





No tak buď,

A co jako ?

To se máme posrat z tohoto ?

To zvládne každej idiot, nevíš nic o osvícení...

[vostalpetr]

Když smetana Bytí září i z listu stromu

Kdysi Eckhart Tolle popsal hluboký zážitek v přírodě, kdy přišel do stavu hluboké přítomnosti. Když pak otevřel oči, vnímal okolní svět – stromy, nebe, ptáky – jako „odstředěné mléko“. A přitom hluboko v sobě cítil smetanu – esenci, neředěnou podstatu bytí. Vše kolem se zdálo jako její zředěný odraz. Ticho v něm bylo hutnější než obrazy před očima.

A přesto může přijít další proměna. Možná ji znáš i ty. Je to okamžik, kdy se ta smetana – to nejlepší, nejpravdivější a nejhlubší – začne rozlévat do všeho. Už to není jen v nitru, není skryto, není odděleno. Náhle to září i z listu stromu, z asfaltu cesty, z kapky vody na skle, z pohledu náhodného kolemjdoucího.

Ta „neředěná“ přítomnost se stává součástí vnímání. Už není rozdíl mezi tím, co je uvnitř a venku. Už není nutné zavírat oči, odcházet do ústraní, hledat hluboko – protože hlubina se vylila na povrch. A povrch se stal hlubokým.

Není třeba se ničím opájet ani usilovat o výjimečnost. Právě naopak – všechno, co je obyčejné, se v tom světle ukazuje jako nesmírné. Kapka deště už není jen kapkou. Je tím samým Bytím, které dýchá skrze nás. Je tou smetanou – zcela přítomnou, zcela pravou.

A tehdy, snad poprvé, skutečně vidíš.



Jaká smetana ?

Čokoláda !

Vždyť u před lety psala Lída o " čokoládovém světě"...

A Ramakrisma o medovým světě ...



Takže asi platí,

Co si kdo uvaří, to si i sní...

[vostalpetr]

A ty ty duchovní dortiky vaříš dle návodu pejska a kočičky,

Nasereme tam to nejlepší co nám nejvíc chutná...

Naštěstí ti to nikdo nežere,

Jinak by ho bolelo bříško,

To já bych se asi po smetaně posral...

[vostalpetr]

Nejde tedy o popření bolesti.
Ale o rozpoznání, odkud se díváme.
Z očí ztotožněného „já“ to bolí. Z očí Boha je i to bolestné milováno do kořene.


Tak si zajdi na oční píčo,

Asi máš v oku tram !

[vostalpetr]

Ale žádný text sám o sobě není Pravda.
Text je ukazatel, nikoli cíl.

Cíl není „vědět víc“, ale přímo poznat – kdo jsem já?
A to není výsledkem čtení, ale vlastního mlčení, ponoření, sebenahlédnutí.


Tak cíl bychom měli,

Záměr taky - touha po štěstí

A ziskem je ta smetana....



No kdyby jsi chtěla přímé poznání kdo jsi,

Tak tedy pica jsi,

Picavole..

[vostalpetr]

A kdy na to dojde,

Na to mlčení a norení apd.

Už došlo co,

No výsledek je tedy videt..

Asi máš z ty smetany pořádnej prujem,

Že musíš furt srat pitominy na internet...

[vostalpetr]

Vlna je moře“ je pravda relativní (vyavahárika satja):
 – protože každá vlna je z vody, není od moře oddělená, moře ji tvoří.
 – v projeveném světě je vlna skutečně mořem, stejně jako tělo je Brahmanem – vše je Jedno.

„Vlna není celé moře“ je pravda absolutní (páramárthika satja):
 – protože vlna je jen malý, pomíjivý projev nekonečného celku.
 – zaměnit část za celek je klam – stejně jako zaměnit tělo nebo mysl za Já.

Obě věty mohou být pravdivé ve svém kontextu, ale Ramana a další mistři vždy směřují k té vyšší, absolutní pravdě, kde se rozliší zdánlivé od skutečného.

A právě k tomu slouží vivéka – duchovní rozlišování.
Návštěvník




Nikoliv debilko,

To vše je jen ten debilni dznaninskej koncept

A stejně tak i ta pitomá viveka

Pěkně ty sty džnany mrda

No jo, když někdo v tom světě trpí,

Tak to je skvělá zpráva, tenhle dznaninskej blábol o iluzi a utrpení

A bláboly kdo jsem já ?

A uvnitrnovani a norení se do srdce


Jsou to hovna, dznaninskym hovna..

To je absolutní viveka - blaboleni myslí o sebepoznání a sebestředné oblbování duchovní cestou...

[vostalpetr]

Opravdové hledání není o popření, ale o úplnosti



Nikoliv picovole,

To je popreni toho, co nehledás !

Proto idiotko neustále popiras neuplnost

Furt se jen plácáš v dobru a ve zlu..

Úplnost je dobro a neúplnost zlo...

[vostalpetr]

Neustálý útěk od iluze duality !!!

Co máš kurva za problém s dualitou ???

Co tě furt tlačí do prdele ???

To nejsou jen mindraky, to nejsou jen připoutanosti,, to nejsou jen bloky energii, to není jen sebeláska, to nejsou jen pocity

To je bozi tvořivá vůle - to tvý "Já" - tedy láska...


Proto musíš srát hovna a tvořit další hovna,

A čím víc hoven vytvoříš, tím víc štěstí !!!

Láska není Já, to je jen boží vůle co tě nutí tvořit

Jenže ty tvoris leda hovna..