která je prý iluzorní nebot vytváří iluzi dvojnosti,
jednak nevím co to je ta dvojnost (že by snaha o opak ne-dvojnosti ???
no u týdle píči veleblý asi ano)
a jednak je ten argument sám o sobě naprostou debilitou,
to že něco vytváří iluzi neznamená že je to samo iluzorní...
Ale to není nic nového u křestanských zmrdů,
zatímco ty jejich srdeční pocity jsou bohem, rozum je dáblem a rouháním se bohu,
1000 let křestanský temnoty a potírání rozumu,
to je výsledek křestanství,
ovšem není to rozhodně něco, co je minulostí,
stále to těm sráčům mrdá v hlavě,
a když už ted nemusí kritizovat parní stroj coby vynález dáblův,
stále se nasírají do rozumu...
A dodejt by ne,
protože právě rozum nám říká co je co,
na rozdíl vod pocitů jenž určují pouze hodnotu,
takže právě rozum může prohlédnout ty jejich pitomoučký sračky kterejma se tidle sráči voblbují
proto je pro každýho hovnosera rozum nepřítelem č. 1...
A stejně tak pro tu zasranou píču Janu,
smradlavou katolickou kundu co si votvírá hubu plnou hoven na kritice mysli a myšlení,
a mojí odpovědí je, že si zasloužej nakopat prdel až budou hovna lítat,
páč jsou na úrovni zvířat ovládaných svými pudy a s lidmi nemaj nic společnýho,
jsou to jen paraziti, něco jako blechy či švábi...
Rozum v církvi dovolen?
Navigace: Katalog dotazů > Náboženství > Křesťanství
Jsem dlouhá léta praktikující katolík. Poslední dobou se mi však zdá, že se moje víra liší od víry mého okolí.
Je pozoruhodné, jak často se různí kazatelé navážejí do rozumu, jakoby jeho používání bylo projevem nezřízené pýchy a cestou do pekelné záhuby, ačkoliv vše nasvědčuje pravému opaku. Vždyť je to přece hloupost, která kráčí ruku v ruce s pýchou vstříc záhubě jak pozemské, tak nejspíš i věčné. Naproti tomu právě rozum povznáší člověka nad ostatní živočichy tak výrazně, že nelze (při zdravém rozumu) pochybovat o Božím záměru. Příčinu snad lze hledat v odporu ke zbožšťování rozumu, k němuž se nepřátelé víry mnohdy uchylují. Reakce je ovšem nepřiměřená a zjevně ideologicky povrchní. Při vynášení rozumu „na oltář“ je totiž právě rozum první obětí: modloslužba rozumu je triumfem blbosti. Skutečný důvod však může být i mnohem přízemnější: obava, že by se někdo mohl zamyslet nad blouzněním a hloupými nápady, vydávanými za zjevené pravdy…
/.../
Otázka rozumu souvisí s konfliktem vědy a víry a tak dochází i na tomto poli k obdobnému zatracování (velmi často pomocí technických produktů vědy). Podobně bývá opatrnost a prozíravost obviňována z úzkostlivosti (jakoby protipožární opatření nebo zásoby na zimu byly projevem malověrnosti) a kritický úsudek z duchovní nevyzrálosti (jakoby blouznivé vize nemohly být důsledkem horečky spíš než zjevením: podvod nebo duševní choroba jsou vždy pravděpodobnější než zázrak).
/.../
Syntéza víry a rozumu je podstatou křesťanství . Není možný skutečný rozpor mezi vírou a rozumem. Jestliže se vyskytne, je nutné hledat příčiny. Uchýlit se k popírání (jednoho nebo druhého) je projevem fundamentalismu (z té či oné strany a bez ohledu na to „kdo si začal“). Není pravda, že se víra nemusí stále znovu obhajovat před soudem rozumu. Konfrontace totiž neprobíhá na nějaké frontové linii, ale ve svědomí každého konkrétního člověka. Odmítnutí rozumové podpory víry snad může navodit pocit jistoty, je to však teplíčko zasmrádlé: líheň nesnášenlivosti a fanatismu. Mimo to mnozí dají přednost popření víry. Při pohledu na některé projevy „zbožnosti“ je s podivem, že jich není mnohem víc...
/.../
Můj dotaz zní: je pro mě ještě místo v církvi?
Znevážení rozumu je nekřesťanské
Dobrý den,
děkujeme za Vaše pochybnosti, které vyjadřujete. Právě proto, že tyto pochybnosti máte, je dost pravděpodobné, že pro Vás v církvi místo je a že máte srdce na správném místě. Kdybyste nepochyboval, pak bychom museli být přesvědčeni, že církev je opravdu podivná sekta, která umí dobře své členy zpracovat.
Rozum je u křesťanů již od prvních staletí přes giganty typu Tomáše Akvinského až po současného papeže hodnotou, která je hodnocena stejně jako víra, ne-li dokonce více. Křesťan se ptá, zda jeho víra je rozumná, zda je logická, protože jen tak může jít k pravdě. Znevážení rozumu je tedy v zásadě nekřesťanské, jak píší již autoři 2. a 3. století.
Vaše pochybnosti v jednotlivých otázkách, které vyjadřujete, svědčí o tom, že sám rozumu užíváte a užíváte ho dobře. Sám ale určitě víte, že ne všechno, co se v kostele řekne nebo v církvi obecně říká (ať se to týká různých zjevení či životní praxe) musí křesťan/katolík dodržovat, nebo tomu věřit. Váš rozum a Vaše svědomí jsou pro Vás subjektivně nejvyšší normou, a proto byste se "proviňoval", pokud byste jednal proti nim. Stále platí to, co píše Pavel v 1. listě Soluňanům (5, 21): "Všechno zkoumejte, dobrého se držte."
S pozdravem a přáním všeho dobrého
