Nebezpečné pro Ukrajinu?
Nejen pro Ukrajinu. Nebezpečné pro nás pro všechny. Země NATO příliš dlouho podporovaly Ukrajinu zbraněmi a další vybavením za miliardy, aniž by jejich vedení hledala možnosti diplomatického řešení konfliktu a přemýšlela nad budoucím vývojem Evropy. Díky tomu nyní nejen Ukrajina, ale i celá Aliance stojí před největší porážkou za dobu jejich existence. To očekávali lidi jako já, kteří věděli, že velmoc jako Rusko nelze porazit bez masivního nasazení vojáků NATO. Aliance se ovšem po celou dobu od tohoto kroku distancovala. Dnes už i alianční experti připouštějí, že nastoupená cesta vede k ruskému vítezství a začínají chápat, že existují pouze tři možnosti, jak zabránit totálnímu masakru a ostudě.
Jako země NATO můžeme poslat své armády do války a připojit se do konfliktu. Můžeme nasadit veškeré zbraně, které máme v Evropě k dispozici, včetně těch, které potřebujeme k vlastní obraně, a doufat, ze to změní situaci. Osobně věřím, nebo spíše doufám, že velení NATO chápe nereálnost této „va banque“ hry, ale kdo ví; možnost vydělávat další a další miliardy může leckoho zaslepit. Ti, kteří z této války profitují, nemyslí na nic jiného než na vlastní zisk.
Můžeme se jako NATO rozhodnout změnit přístup k diplomatickým jednáním. To má ale smysl, dokud Ukrajina nebude pod úplnou kontrolou Ruska a nebude zničené i to málo, co tam ještě zbylo. Rusko jasně zvítězí a pro prezidenta Putina diplomatická jednání ztratí jakýkoliv smysl.
Osobně vidím jako nejpravděpodobnější, že země NATO budou donuceny ekonomickou a politickou situací ve svých zemích hledat diplomatického řešeni, budou trochu vyhrožovat, ale skončí to přiměřím a kompromisy. Všechny tyto moznosti jsou ve hře, a NATO už se začalo připravovat na každou z nich.
Proč je Bachmut pro ukrajinské vedení tak důležitý? Prezident Biden říká, že má jen symbolickou hodnotu, jiní tvrdí, že nemá žádnou a další míní, že pád Bachmutu bude velkou podporou pro ruskou armádu. Prezident Putin také potřebuje ukázat po delší době vojenský úspěch, aby si udržel potřebnou podporu. Jak to tedy je? Kromě toho, že dobytí Bachmutu bude velkou podporou morálky a nálady v ruské armádě a určitě pomůže i prezidentu Putinovi, jedná se v první řadě o významnou část ukrajinské obranné linie. O tom se ale příliš nemluví, a to je chyba.
Když ruská armáda s pomocí Wagnerovců tuto linii prolomí, stanou se dvě věci. Za prvé, pádem Bachmutu a prolomením ukrajinské obrany se Wagnerovcům a ruské armádě uvolní velké množství lidí a dělostřelectva, které můžou přesunout směrem k Charkovu, dokončit dobytí Avdiivky a dalších území. A za druhé, což je možná ještě důležitější, ukrajinští vojáci pochopí, že vojenská převaha, o níž je přesvědčovalo jejich velení, byla pouhou iluzí.
Po Bachmutu už bude pro Ruskou federaci každý cil jednoduší i proto, že zatímco ukrajinská armáda ztratila velké množství kvalitních vojáků, většinu ruských ztrát tvořili osvobození vězni a trestanci, nikoliv špičkoví vojáci pravidelné armády. Navíc Rusko má dalších 250 tisíc postradatelných vězňů, které může a bude používat v čele útoků, připravujících dobytí dalších území. Ne nepodstatným faktorem je rovněž definitivní ztráta naděje Ukrajiny na opětovné získání Soledaru. Zde se nachází obří důl na těžbu soli, jehož produkce pokrývala 40 % evropské spotřeby této suroviny.
Je zajímavé sledovat vztahy mezi pravidelnou ruskou armádou a takzvanými Wagnerovci, což je v podstatě soukromá armáda oligarchy Jevgenije Prigožina. Ten kritizuje ruskou armádu, že mu i přes nesporné úspěchy neposkytuje dostatek munice a zbraní a také si stěžuje na nízkou podporu armádního dělostřelectva. Co se ve skutečnosti děje? Má Prigožin nějaké vlastní ambice? Prigožinovi bojovníci z vojenského hlediska určitě odvedli právě v okolí Bachmutu obrovský kus práce, ale jejich podíl na celkovém množství ruských sil na ukrajinské frontě je poměrně malý. I když sám Prigožin mnohokrát říká věci tak, jak skutečně jsou, tentokrát mu až zas tolik nevěřím. Věřím více ukrajinským vojákům z Bachmutu, že nemohou vydržet masivní ostřelování ruským dělostřelectvem. Podle mého názoru Prigožin cítí přibližující se vítězství, chce se co nejvíce zviditelnit a získat co nejlepší kredit pro svou skupinu „muzikantů“, jak si také říkají. Nejen Prigožin, ale i ministr obrany Šojgu se snaží ukázat, jak důležitý je jejich podíl na změně situace na frontě ve prospěch ruské armády. Každý chce posílit svou pozici v očích ruských občanů i prezidenta Putina, který je skutečným vítězem situace a strůjcem této změny.
Zelenskyj byl ve Velké Británii žádat o podporu a dodávky letadel. Evidentně věří, že premiér Sunak je schopen vyvíjet tlak na USA, což znamená i NATO, aby pro Ukrajinu zajistil jejich letouny. Jak se díváte na důvody a souvislosti jeho návštěvy s válkou na Ukrajině? Jednání o dodávkách letadel je jen oficiální část skutečných důvodů jeho návštěvy. Prezident Zelenskyj jel především přesvědčovat leadery Velké Británie, aby vstoupili do přímé konfrontace s ruskou armádou. Ukrajinci jsou už skutečně zoufalí, vysoké ztráty na jejich straně nejsou jen konspirací, ale plně prokazatelným faktem.
Dnes se ale už nejedná jen o vysoké lidské a materiální ztráty. Jediná možnost, jak může Ukrajina čelit úplné vojenské porážce, je prolomit sliby NATO, na jejichž základě se její členské země brání vstupu do vojenské konfrontace s armádou Ruské federace. Bez přímé pomoci a zapojení armád NATO Ukrajina už není schopna chystané ruské ofenzivě čelit.
Proč Zelenskyj přijel s takovým požadavkem do Velké Británie a neobrátil se přímo na USA? Je známým faktem, že členské země NATO se řídí příkazy USA, a nikoliv Velké Británie.Důvodem je, že Zelenskyj tento požadavek vůči USA již vznesl, ale byl odmítnut. USA nechtějí vstoupit do přímé války s armádou Ruské federace, zatímco Velká Británie tuto myšlenku nezavrhuje. Ostatně příslušníci armád Velké Británie a Polska jsou do bojů na Ukrajině zapojeni od samého počátku války.