Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

Tento okamžik – kdy rozlišujeme mezi tím, co je falešné, a tím, co je skutečné – je zásadní. Znamená, že jsme přestali hledat štěstí tam, kde nikdy nebylo, a dokážeme poznat, co je pravá, hluboká láska.

Láska falešná není,

Je to prostě expanzivní síla tvořící projev,

A jako taková je tím,

Do čeho se člověk vrací po osvícení - univerzální lásky

Takže se nevrací do nízké úrovni pudů

I když i toto je projev lásky....



Ovšem se samotným stavem osvícení nemá láska cokoliv společného !!!


To že o tom melou i duchovní mistři

Je dáno pouze jejich odpadnutím od stavu osvícení

A tak se od individualizované lásky posunuli k univerzální lásce

A pějí své blabla o lásce...

[vostalpetr]

Ty máš ale smůlu laskoserná kundo,

I kdyby jsi sem nakopirovala všechny kopírky kdejakych guruů

Tak láska,

Není a ani nemůže být osvicenim !

Osvícením je Blazenost, láska se pak vztahuje k projevu...




Můžeš si honit kundu jak chceš

Ale láska

Není osvícení...

[vostalpetr]

Všechno je láska.
Všechno je blaženost.
A když se tento vhled stane živou zkušeností, už není možné být od lásky a blaženosti oddělen.

A guláš je tvoje nejoblíbenější jídlo,

Štěstí, láska a blazenost

Jsou jedno a to samý :


Tvoje nadržená touha si tím mrskat kundu !

[vostalpetr]

Ty blbý pocitarský jelito,

Mazej do prdele !!!

[vostalpetr]

Ještě jednou vyser svý pitomý hovno o lásce,

A přijedu ti tu tvoji lásku osobně nakopat do prdele

Abys ty debilko konečně poznala pravou lasku

A ne tu svoji iluzorní a oblbujici

S kterou si nabrnkavaš extázi svého zpitomeni...

[vostalpetr]

Blaženost pravdy" znamená v češtině stav dokonalého štěstí, které je spojené s poznáním pravdy a obvykle se chápe jako stav, kdy je duše v souladu s Bohem nebo s Absolutnem. Tento stav může být prožíván jak během života, tak i po smrti.

Podrobněji:

Blaženost: je stav nejvyššího štěstí, který přesahuje běžné radosti a spokojenost.

Pravda: je v tomto kontextu chápána jako poznání skutečnosti, ať už v materiálním světě nebo v duchovní rovině.

Blaženost pravdy: je tedy stav, kdy je člověk vnitřně uspokojen a šťastný díky poznání pravdy.

V náboženském kontextu (zejména křesťanství) se blaženost často spojuje s dosažením nebeských radostí a spojením s Bohem, který je chápán jako nejvyšší pravda.

V jiných tradicích (např. východní náboženství) může být blaženost spojena s dosažením nirvány, stavu osvobození od utrpení.

Filozoficky: se blaženost objevuje jako nejvyšší dobro a cíl lidského snažení, jak ho chápal například Aristoteles.

Epikureismus: je směr, který se snažil dosáhnout blaženosti prostřednictvím rozumu a umírněnosti.

V kontextu úvahy o blaženosti pravdy je důležité si uvědomit, že:

Blaženost není jen o vnějších okolnostech, ale především o vnitřním stavu.
Návštěvník






Co to zase vymyslíš ty kundo za hovna ???


Blazenost pravdy !!!



Ty zkurvena cubko,

Tobě nestačí ty tvoje zpiceny guláše hoven lásky a blazenosti ???





Ty blbý katolický hovado zasrany ....

[vostalpetr]

Metta Sutta
(Buddha)

"Tak jako matka svým vlastním životem
chrání své dítě, své jediné dítě,
právě v tak nezměrném srdci
měl by každý chovat všechny živé tvory
a vyzařovat laskavost do celého světa:

Ať se šíří vzhůru k nebesům
a dolů do hlubin,
do všech stran a mimo jakékoli meze.

Stoje či kráčeje, sedě či leže,
ať nikdo neochabuje
a uchovává toto připomenutí -
to se nazývá vznešeným prodléváním.

Aniž by se držel utkvělých názorů,
ten, kdo má čisté srdce a nezkalený zrak,
nespoután lákáním smyslů,
splnil své poslání na tomto světě."

Nejde o nic, co bychom museli složitě hledat či chápat — všichni jsme tím byli prostoupeni už od prvních okamžiků života. Pocit bezpečí v náruči, teplo, blízkost a bezpodmínečné přijetí: to je přímá zkušenost toho, co je nazýváno Boží láskou, mettou či prostě bezmezností srdce.

Probuzení tedy neukazuje na něco cizího či vzdáleného. Je to jen připomenutí toho, co je v nás tak přirozené, že to možná přehlížíme. Když Buddha mluvil o lásce „jako matka ke svému jedinému dítěti“, nemluvil o ideálu nedosažitelném, ale o skutečnosti, kterou v hloubi bytí známe.

Stačí se na chvíli zastavit, nadechnout a znovu se napojit na tu známou něhu, na to tiché objetí, které neodsuzuje, nehodnotí, jen prostě je. Když se dotkneme této lásky v sobě, stáváme se sami náručí pro ostatní bytosti — a kruh se uzavírá.

To, co nazýváme Boží láskou, není někde daleko. Je to naše vlastní srdce, otevřené jako mateřská náruč.



A co s tím ?

Ťo jen dokazuje že jde o pudovou záležitost

Ta tvoje debilni Boží láska !!!


Samozřejmě ty,

Coby katolická piča nic jiného neznáš

Tak tomu říkáš bůh...

A tak furt masturbujes laskoserná hovna svý pitomý lásky,

Protože tě svědí piča...

[vostalpetr]

V hlubinách lidského vědomí leží prastarý dotaz: co je skutečné? Mnozí hledající na své cestě za sebepoznáním a duchovním probuzením dospívají k niterné zkušenosti, která přesahuje běžné chápání. Je to uvědomění samotného Bytí, které se manifestuje jako neprojevená blaženost a láska.

Fakt jo ?

A proč si radši nevezmes ty prášky od psychiatra ?

A kdyby nezabíraly tak si strč do prdele okurku

Takto nejsnadněji dojdeš k ty neprojevený blaženosti a lásce

Která je samotným Bytím



Nejspíš ale leda tak tvý vymrdaný pitomosti !

[vostalpetr]

Vlna se nemusí stát oceánem – vždy jím byla. Stejně tak individuální vědomí nikdy nebylo oddělené od univerzálního.



Žádné individuální vědomí neexistuje,

Ego je individualizované uvědomění

Tedy činnost UV !

(Proto také při hledání ega nelze ego nalézt, protože existuje pouze jako cinnost)

A ne žádné vědomí, takto si ego pouze uvědomuje sebe sama - jako vědomí



Duchovní cesta je cestou uvolnění se z činnosti uvědomování

A ne naopak cestou oblbování se uvědomováním a ztotožňování se z uvědomoványmi jevy...



Tato činnost UV bývá nazývána jako Vůle nebo Láska

To je principem projeveného světa

Všechno je Láska !


Proto taky Láska není Blazenost,

Prvé je univerzální a druhé absolutní

Jedno projevené a tvořící a neustále se měnící, druhé neprojevené a neměnné











Meditativní otázka pro dnešní den

„Když dnes prožívám sebe jako osobu, dokážu si zároveň uvědomit prostor vědomí, ve kterém se tato osoba objevuje?“

Zkus během dne párkrát zastavit a podívat se: Jsem jen příběh mé mysli, nebo je tu širší vědomí, které tento příběh tichounce sleduje?




Strč si svá pitomá uvědomění

Do piči!!!

Že vnitr piča a z venku kunda...

[vostalpetr]

Život je plný paradoxů: svoboda vyvstává z odevzdání, síla z jemnosti, skutečné poznání z nevědění. Mysl nemůže tyto protiklady spojit – ale bytí je nikdy nerozděluje. Když se necháme vést, místo abychom chtěli vše pochopit, paradox nás přivádí blíže k pravdě.
A pak si všimneme, že ticho, které nastává, není prázdné. Je plné živosti a míru.

Paradox není problém k vyřešení, ale klíč, který otevírá dveře k tichu.

Meditativní otázka pro dnešní den

„Dokážu dnes zůstat chvíli v paradoxu, aniž bych hledal vysvětlení?“

Když se objeví rozpor nebo nepochopitelnost, nesnaž se jej hned rozřešit. Jen si všimni, jak mysl touží po odpovědi – a místo reakce setrvej v tichém prostoru, který paradox otevírá.
Návštěvník





Některé paradoxy ovšem vedou paradoxně k pravému opaku,

Nikoliv k tichu a uvolnění

Ale naopak k hluku zvaneni a zblbnutí

To se stává při zacyklovaní do paradoxu

Kdy se například kritizuje kritizovani

Nebo vše se popírá i samo popírání


To se pak ustavičně mele jedno hovno stále dokola dokolečka

A je to velká krása extatického zblbnutí !!!

[vostalpetr]

Soucit je přirozené světlo vědomí. Nemusíme ho tvořit – stačí mu nebránit, aby se projevilo.



O pitomém soucítění nic nevím,

Nezaobírám se hovny

Ale tento výrok platí o jiném pocitu,

Totiž "utrpení"

Utrpení je přirozené světlo vědomí.

Nemusíme ho tvořit – stačí mu nebránit, aby se projevilo.

[vostalpetr]

Utrpení je potlačení,

A kdo potlačí utrpení tak potlačí potlačení

A kdo hledá únik z utrpení místo aby je přijal

Dochází k zacyklovaní do oblbeni láskou

Protože i utrpení je láska

A pak se extatický blbne láskou a krásou...

[vostalpetr]

Mysl se ptá: „Kdo jsem?“ a očekává konkrétní odpověď. Když slyší, že jsme zároveň nic i vše, že jsme časní i věční, že hledající i hledané jsou jedním, cítí zmatek. Paradoxy jsou jako zrcadla, ve kterých se mysl nedokáže stabilně uchytit.
Je to přirozené – mysl je nástroj pro dualitu, pro rozlišování mezi „tímto“ a „tímto ne“. Když se setká s jednotou, kterou nelze rozdělit, ztrácí pevnou půdu.


Blábolení hoven o ničem a všem je blábolení hoven !

Čím větší hovno, tím větší štěstí !

Jak bych mohl být ničím ???

Naprostý nesmysl a hovadina !!!

Vědomí není žádný nic...


Ničím mohu být leda v sebe zapomenuti,

Tedy spánku nebo extázi,

Ale ani tady nejsem ničím, protože si to nic uvědomují...


Tvůj oblíbený blábol je leda tak pitomý hovno

K tvému oblbování a ztotožňování a sebezapomenuti..

[vostalpetr]

Žádnej zmatek rozhodně necítím,

Leda tak touhu nakopat ti ta tvá hovna tvý debility

Zpět do prdele co je vysrala...

A na tydle touze si pěkně zaserfuju,

Je to velká krása kopat tě do prdele

Ty blbý hovado !

Je to láska, ty Pico zkurvena co je ničím..!!!

[vostalpetr]

Mysl se ptá: „Kdo jsem?“ a očekává konkrétní odpověď



Uz jsem ti to přece psal,

Ses kunda blbá !!

Pokud to chceš ovšem paradoxně

Tak z venku jsi kunda a zevnitř piča!

[vostalpetr]

Ačkoli je Ra explicitně nejmenuje, Sionisté jsou entity na negativní cestě. Typické je vybombardování Dauhá v Kataru. Netanyahu tím zamezil vyjednání dohody s Hamasem, protože to by zabránilo etnické čistce, a tedy i plánovanému vzniku Velkého Izraele ("Nyní jdi a pobij Amáleka; jako klaté zničíte vše, co mu patří. Nebudeš ho šetřit, ale usmrtíš muže i ženu, pachole i kojence, býka i ovci, velblouda i osla!" - 1. Samuelova 15, 3).

A co krávy ?

Já jen, jestli by Jana přežila ...

[vostalpetr]

Osvobození tedy nepřichází skrze změnu okolností, ale skrze proměnu vztahu k nim. Když přestaneme odmítat přítomný okamžik, najednou zjistíme, že v jeho jádru je klid. Tento klid tu byl vždy – jen byl překryt bojem a odporem.



Nikoliv,

Přítomnost není překryta ani bojem a ani odporem

Ani žádnou jinou cinnosti

Nýbrž ztotožňování se s činností - konatelstvim



Čím je ovšem překrýt přítomný okamžik, to nevím,

Picoviny Tolleho mě nezajímají...

[vostalpetr]

PS


Takovýhle sracky píšou laskoserove,

Vadí jim,

Že by je někdo mohl poslat s jejich pitomostmi do prdele...

Proto je třeba je posílat do prdele neustále,

To aby věděli kde je jejich místo !

[vostalpetr]

Když mistr zvedne hlas nebo použije ránu, nejedná z ega. Nejde o to někoho ponížit či urazit. Je to spontánní výraz toho, co je v danou chvíli třeba – stejně jako vítr nefouká proto, aby někoho potrestal, ale protože to je jeho přirozenost. Když to však pozorujeme skrze iluzi oddělenosti, vnímáme v tom hněv nebo soupeření. Když to vidíme z pohledu Jednoty, je to jen další projev života, prostoupený týmž klidem a radostí, které nejsou nikdy narušeny.


Tak, tak,

Taky cítím velkou blazenost když tě posílám do prdele !!!

Ty jsi ovšem blbý jelito co to pozoruje z ega

A tak v tom vidíš hněv a soupeření..

Zřejmě ti asi budu muset napsat,

Že jsem osvícený !!!



Stačí tomu jen uvěřit tak jako v případě těch tvých debilnich mistrů

Ǎ už budeš vědět, že to jen vítr fouká..





Zajímalo by mě ty debilni kundo, kde jsi přišla na to,

Že mistři nemáji pripoutanosti ???

Asi tam ty blbá kundo,

Kde jsi přišla na to, že všichni popisují jedno a to samé...



A kdeze to je ?

Řekl bych že v tvý posrany prdeli !!!

[vostalpetr]

Jsem oheň, který spaluje karmu toho, kdo je zcela bez karmy.
Jsem oheň, který spaluje smutek toho, kdo je nad vším smutkem.
Jsem oheň, který spaluje tělo toho, kdo je bez těla.
Jsem nektar Poznání, homogenní Existence, jako samo nebe.


Nikoliv,

Papaji je v první řadě podvodný lhář co balamutil lidi,

A nakecaval jin že jsou osvícení...



Takže,

V první řadě je to čurak !!!

Nektar sraček a hoven...