Píšeš to moc pěkně. Skutečnost je tu pořád, jen když jsme zcela ztotožnění s tělem a osobním příběhem, nevnímáme ji – pozornost je pohlcená proměnlivým. S uvolněním téhle identifikace se však přirozeně začne vyjevovat to, co nikdy nebylo skryté.
Proto Mistři říkají, že to není extáze ani mimořádný prožitek, ale samotný základ všeho. A přesto, když se to jasněji rozpoznává, je v tom nevyslovitelná krása a novost každého okamžiku – protože se ukazuje, že celé bytí je láska sama.
A k tomu umírání - Mistři napříč tradicemi často ukazují na to, že při umírání se přirozeně objevuje stav, který je totožný s tím, co nazýváme Poznáním. Eduard Tomáš to popisuje jako záblesk, Lama Ole podrobně vysvětluje rozpuštění energií a konečné objevení jasného, nadosobního vědomí.
V jádru se ale všechny tyhle popisy shodují v jednom: to, co se při smrti na okamžik odhalí, je přítomno i teď – jen bývá překryto proudem myšlenek, emocí a identifikace s tělem. Proto Mistři zdůrazňují, že je zásadní tuto skutečnost rozpoznat ještě za života. Tehdy se z „krátkého záblesku“ může stát trvalé uvědomění, které smrt už nijak nepřeruší.
Rozdíly v tradicích jsou jen rozdíly v jazyce a symbolice – někdo mluví o světle, někdo o zvuku, někdo o „návratu domů“. Ale všechno ukazuje na tutéž jednoduchou pravdu: že skutečné Já nikdy neumírá.
A proto se nejedná o něco, co by teprve přišlo, ale o to, co je už teď tím, co vnímá, dýchá a žije – i když mysl to přehlíží. Smrt pak není „příležitost něco získat“, ale okamžik, kdy pomíjivé ustoupí a věčné se na chvíli ukáže bez závoje. A kdo to poznal zaživa, ten už se nenechá oklamat.
http://www.poradnazdarma.cz/Zajímalo by mě,
Proč ty vymrdana kravo píšeš Petře to samý,
Co ti napsala ???
Proč ji poucujes tím,
Co jsi u ní přečetla ty blbá kravo ????
Ǎ proč to, na co jí stačilo pět řádků
Ty potřebuješ řádků padesát ????
Já ti povím proč,
Protože jsi zpitomely jelito blbý,
A co si u koho přečte, to mu přepíše zpet aby sis to mohla vyzualizovat
Takže ty blbá kundo,
Ťahni do prdele velepico kopírek..
