stavem bez mysli (např. nirvikalpa samádhi)
a
uvědoměním, že nikdy nejsi mysl.
To první je hluboký zážitek. To druhé je prosté poznání — že cokoli přichází a odchází (ticho, hluk, samádhi, myšlenky), přichází a odchází v Tobě. Ne v osobním „tobě“, ale v tom, co vskutku Jsi. To nemůže být definováno, ale je to to, co si uvědomuje i ten zážitek „beze slov“.
ˇ
Před tím si každej sedne na prdel,
Takový uvědomění má totiž každej blbec,
Každej ví že není myšlenkami, pocity nebo tělem
A že je pozorovatel všeho co pozoruje...
Jenže duchovno není o tomto,
Duchovno je rozpouštění připoutanosti k myslí, tělu a pozorovateli
A ne o nějakým poznání že tím nejsi
Ťou svojí pitomou láskou kterou se oblbujes
Samozřejmě nic nerozpustís
A už vůbec ne to co si neuvědomuješ
Ale to je tobě u prdele
Ty jenom potřebuješ srát hovna svý vyctený a nepochopený pitomosti
A oblbovat se představou nesmrtelný neměnnosti a štěstí
Ses piča blbá,
A ani tuto jednoduchou pravdu o tobě nechápeš
Protože se ti nehodí do krámu tvého sebeoblbovani
Takže znovu :
Ses piča !!!!
