vp

Když se řekne, že je někdo zamilovaný, většinou si představíme romantický cit mezi dvěma lidmi. Světový učitel Deepak Chopra však kdysi pronesl hlubokou pravdu:

„Být zamilovaný je nejvyšší forma seberegulace. Být zamilovaný je to nejvyšší léčení. Když jste v lásce, jste celiství, svatí a uzdravení.“


Pokud se na tato slova podíváme skrze čisté poznání mudrců, jako byli Ramana Maharši nebo Nisargadatta Maharadž, zjistíme, že stav „být v lásce“ vůbec nezávisí na nikom vnějším. Není to emoce, která přichází a odchází. Je to probuzení do toho, čím ve skutečnosti jsme.

Americký duchovní učitel Ram Dass to kdysi popsal prostým návodem:

„Stačí se zamilovat a přenést to na všechno ostatní.“

Na začátku často potřebujeme nějaký podnět – milovaného člověka, pohled do krajiny nebo rozkvetlou zahradu –, který v nás otevře bránu srdce. Tento objekt zafunguje jako klíč. Skutečné tajemství však spočívá v tom, že když tento podnět zmizí, my tu bránu už nezavřeme. Přenést lásku na všechno ostatní znamená nechat ji proudit na stůl před sebou, na oblohu nad hlavou, na lidi kolem nás i na samotný prostor, ve kterém se nacházíme.

V tom momentu se zamilovanost mění v Lásku bez podmínek. V Lásku, která je – jak připomínal Nisargadatta – vším, co JE.

Lidé na duchovní cestě často hledají „úlevu“ od svých starostí. Slovo úleva v sobě ale ještě nese pachuť minulého břemene, jako by člověk teprve před chvílí složil těžký náklad.

Skutečná podstata našeho Bytí však žádnou minulost nemá. Je to stav neustálé svěžesti, čerstvosti a neopotřebovanosti. Je to pramen, který v každém přítomném okamžiku vyvěrá naprosto čistý a panenský. To, čím ve skutečnosti jsme – to tiché, vnímající Vědomí –, nepodléhá času, nezevšední ani nestárne.

Tato pravda se projevuje nejradikálněji ve chvílích, kdy lidské tělo prochází zkouškou. Tělo může mít těžký zápal plic, může slábnout a být unavené. Lidská mysl by mohla propadat panice a křičet: „Mně je zle, já jsem nemocný!“

Pokud se však pozornost vrátí zpět do svého středu, do čistého Bytí, objeví se hluboké mystérium: Bytí zůstává stále stejně zdravé, blažené, šťastné a plné Lásky.

Je to jako filmové plátno v kině. Na plátně může běžet dramatický příběh o bouři, požáru nebo těžké chorobě. Divák se může bát, ale samotné plátno filmové plameny nespálí a divoká voda nepromočí. Zůstává naprosto netknuté, čisté a bílé.

Uzdravení, o kterém mluví Chopra, tedy neznamená, že lidské tělo bude žít věčně a bez šrámů. Skutečné uzdravení je procitnutí do vědomí, že naše pravá Podstata nebyla nikdy zraněna, nikdy nebyla nemocná a nemůže být opotřebována. Je to Boží, dokonalá Láska sama – svěží v každém tichém teď.