vp

Pravda, kterou žili Ramana a Nisargadatta, však dodává: Když se do toho ne-vědění uvolníš úplně, nezůstane jen prázdná, neutrální prostornost, kde všechno zevšednělo. Zůstane tam pulzující, nevýslovná radost z čistého Bytí. Blaženost, která nepotřebuje důvod, protože ona sama je důvodem všeho.

Když lidé na fórech citují Tolleho, že blaženost překonal, považují mylně emocionální euforii (která opravdu přichází a odchází) za Ánandu – Boží blaženost, která je samotnou přirozeností Bytí (Sat-Čit-Ánanda).

Proč to nemůže zevšednět? Zevšednět může jen to, co se stane starým, co mysl zařadí do šuplíku a zvykne si na to. Ale Skutečnost je v každém okamžiku absolutně čerstvá, nová a živá. Nemá minulost. Nedá se s ničím srovnat. Jak by mohlo zevšednět samotné vnímání čistého Existování?