vp

Vlidském světě se občas objevuje zbytečně mnoho hněvu, konfliktů a útočnosti. A přestože to působí bolestně, je tu jeden zvláštní paradox: lidé se k tomu často vracejí dobrovolně.

Znovu se vracejí k textům, které je rozčilují. Znovu a znovu se zabývají tím, co v nich vyvolává odpor.
Znovu a znovu se nechávají zaplavovat negativními emocemi.

A pak se diví, že jsou plní hněvu.

Je to podobné člověku, který se posadil na rozpálenou plotnu.

Sedí na ní, pálí to, křičí, nadává, ale nenapadne ho z ní slézt.

V tom obrovském záchvatu vzteku mu uniká jedna naprosto jednoduchá věc:
nikdo ho na té plotně nedrží. Může kdykoliv vstát. Může odejít. Může přestat číst, sledovat, analyzovat a znovu otevírat to, co ho pálí.

Ale ego to neumí. Ego miluje drama. Miluje pocit ublížení. Miluje boj.
Skrze boj se cítí důležité a živé.

Ego si navíc mylně přisvojuje moc, kterou ve skutečnosti nemá. Myslí si, že když bude dostatečně hlasitě nadávat na plotnu, plotna zchladne. Že když bude útočit, odpor zmizí.

A tady se objevuje jeho největší iluze:
agrese, kterou ego cítí vůči světu, je ve skutečnosti agrese vůči jeho vlastnímu nesmyslnému chování.

Jelikož si neumí přiznat, že si bolest způsobuje samo, obrací tu agresi ven.
Nadává na plotnu, že pálí, a věří, že jeho nadávky změní realitu.

Touží po jednotě Bytí, ale zároveň si hýčká odpor vůči tomu, co je.
A tak se točí v kruhu: hledá osvobození, ale živí přesný opak.

Plotně je to jedno. Plotna nemá ego. Nemá motiv. Nemá úmysl.

Plotna jen hřeje.

Ať na ní sedí kdokoliv, ať křičí cokoliv, ať se rozčiluje jakkoliv – plotna tím netrpí.

Tím, kdo trpí, je vždy jen ten, koho pálí a kdo na ní odmítá přestat sedět.

To je podstata lidského utrpení:
Není to svět, co nás ničí. Nejsou to texty, které nás rozčilují. Nejsou to lidé, kteří nám ubližují.
To jen naše mysl se znovu a znovu připoutává k tomu, co se jí nelíbí, a pak se diví, že to bolí.

Skutečná svoboda nespočívá v tom, že všechny síly investujeme do agresivních myšlenek vůči tomu, co je.
Svoboda spočívá v jednoduchém uvědomění, že je možné pustit připoutanost k negativitě. Naše mysl může odejít do ticha našeho vlastního Srdce.

Můžeme přestat krmit negativní mysl. Můžeme přestat hledat drama. Můžeme přestat bojovat s tím, co nikdy nebylo naším nepřítelem.

To je začátek skutečného osvobození. To je Sat-čit-ánanda, přirozený stav bytí, vědomí a míruplné pohody.

A nevadí, že plotna si hřeje dál - pro ty, kdo potřebují teplo, nebo aby skrz žár pochopili totéž.