vp

Skutečná Láska netrpí, protože nic nevlastní.

Pak existence přestává být „něčím proti mně“.

Nádherně to vystihoval Osho, když říkal, že běžná lidská láska je následována stínem strachu. Jakmile ego někoho „miluje“, okamžitě se objeví obava:
Co když odejde?
Co když mě přestane chtít?
Co když budu odmítnut?
Co když zůstanu sám?

Strach není vedlejším produktem ega. Strach je samotnou podstatou ega, protože ego existuje jen díky pocitu oddělenosti - díky myšlence "já jsem něco jiného, než ty". A oddělenost vždy znamená ohrožení.

Osho proto říkal něco mimořádně důležitého: opakem lásky není nenávist, ale strach

Dynamická láska: Je to síla projevu. Je to hněv, vášeň, zrození dítěte i zánik hvězdy. Je to ona „expansivní síla“, která nebere ohledy na formy, protože ví, že ve své podstatě jsou všechny formy jen ona sama.

Temná energie je záhadná, dominantní složka vesmíru (cca 68–70 %), která působí jako antigravitační síla a způsobuje zrychlování rozpínání vesmíru. Na rozdíl od temné hmoty, která galaxie drží pohromadě, temná energie je „rozpíná“ a tvoří většinu hustoty energie a hmoty v kosmu.Klíčové poznatky o temné energii:Objev: Zrychlené rozpínání bylo zjištěno na konci 90. let (1998) měřením vzdálených supernov.Podstata: Není přesně známa. Často se ztotožňuje s kosmologickou konstantou (energií vakua) – konstantní energií, která vyplňuje prostor a s jeho rozpínáním roste její celkový vliv.Působení: Působí odpudivě (antigravitačně) na velkých kosmických škálách, čímž překonává přitažlivou sílu běžné a temné hmoty.Složení vesmíru: Vesmír se skládá z cca 70 % temné energie, 25 % temné hmoty a pouze 5 % běžné (baryonické) hmoty.Budoucnost: Pokud bude převaha temné energie pokračovat, povede k tzv. „velkému rozervání“ (Big Rip), kdy se galaxie, hvězdy a nakonec i atomy od sebe navzájem vzdálí a rozpadnou.Termín „temná“ neznamená, že je černá, ale že je neviditelná a vědecky dosud nepochopená. Představuje jednu z největších záhad moderní fyziky a kosmologie.

Když v nás někdo vyvolá hněv nebo na nás útočí, můžeme v tom vidět „lásku v její ničíci formě“. Můžeme dovolit světu, aby byl divoký, krutý i nádherný, protože víme, že nic z toho nemůže zranit ten hluboký klid, kterým jsme. Pokud je náš klid skutečný, nepotřebuje se bránit. Pokud je naše láska bezpodmínečná, zahrne i ty, kteří ji popírají.

Kvantové fluktuace vakua jsou hlavním teoretickým kandidátem na temnou energii, ale v praxi narážíme na největší rozpor v historii moderní fyziky.Podle kvantové teorie pole není prázdný prostor prázdný, ale neustále v něm vznikají a zanikají virtuální částice. Tato aktivita generuje takzvanou energii vakua. Pokud má vakuum nenulovou energii, projevuje se napříč vesmírem jako kosmologická konstanta (\(\Lambda \)), která funguje jako odpudivá síla a pohání zrychlené rozpínání vesmíru – což je přesně to, co pozorujeme u temné energie.Vztah mezi nimi má však zásadní háček, který fyzikové označují jako problém kosmologické konstanty (nebo také vakuovou katastrofu):Proč to teoreticky sedí, ale matematicky selháváKatastrofální výpočet: Když fyzikové pomocí kvantové mechaniky spočítají, kolik energie by měly fluktuace vakua generovat, vyjde jim nepředstavitelně obrovské číslo.Rozpor o 120 řádů: Teoretická hodnota je \(10^{120}\)-krát vyšší, než jakou hodnotu temné energie reálně pozorujeme ve vesmíru. Pokud by platil čistý kvantový výpočet, vesmír by se rozepnul tak rychle, že by nestihly vzniknout žádné hvězdy, planety ani život.Nejhorší předpověď: Tento nesoulad je považován za největší rozdíl mezi teorií a experimentem ve vědě.Současný pohled vědyFyzikové se domnívají, že fluktuace vakua s temnou energií přímo souvisí, ale naše rovnice jsou neúplné. Existuje několik směrů, jak tento rozpor vyřešit:Efekt odstínění (Cutoff): Existuje dosud neobjevený mechanismus (např. v rámci kvantové gravitace či strunových teorií), který drtivou většinu energie vakua odfiltruje nebo vyruší, takže zbude jen pozorované minimum.Nová fyzika: Temná energie může mít jiný původ, například může jít o dynamické silové pole měnící se v čase (tzv. kvintessence).Alternativní gravitace: Některé úpravy Einsteinovy obecné relativity, jako je unimodulární gravitace, matematicky zařizují, že fluktuace vakua gravitačně vůbec nepůsobí.

A proto zní výroky o blaženosti existence téměř provokativně

samém závěru Chopra propojuje toto absolutní uvolnění a nelpění s něčím ještě hlubším. Když mysl přestane trvat na tom, aby byla zkušenost jiná, než jaká právě teď je, a plně se otevře přítomnosti, ukáže se, že ta nejhlubší realita za tím vším je Božská Láska.

„Jasnost vyvstává, když mysl přestane naléhat na to, aby prožitek byl jiný, než jaký právě teď je.“

Oko, kterým vidím Boha, je totéž oko, kterým Bůh vidí mě; mé oko a Boží oko je jedno oko a jedno vidění a jedno poznávání a jedna láska.“

Eckhartovo kázání nás zkrátka vytrhává z iluze, že duchovní cesta je o shromažďování zásluh nebo o prožívání mystických vizí. Vize přicházejí a odcházejí, jsou to jen obrazy v oku. Eckhart nás ale obrací k samotné zornici.

Až se příště usadíš do ticha meditace a objeví se touha „spatřit Pravdu“ nebo „pocítit Boha“, vzpomeň si na toto jediné Oko. Přestaň hledat to, co je viděno, a spočiň v Tom, co vidí. Protože to, čím hledáš Boha, je přesně to, čím Bůh hledá tebe. Je to totéž Vědomí.
Návštěvník

Pravá láska není vlastnictví mezi dvěma oddělenými já. Je to rozpoznání stejné přítomnosti, která se objevuje v různých formách, stejného tichého vědomí, které se dívá různýma očima.