vp

Sice Mistři říkají, že jedinou skutečnou vasánou je připoutanost k představě, že jsme tělo (individualita), ale řekla bych, že to, co udržuje připoutanost při životě, je myšlenka: "Vím, co je špatně."

viděl Bůh, že je to dobré A viděl Bůh, že je to dobré – tím jsem tedy začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy jsem začal považovat vše za dobré, neb On to učinil. Svět na cimpr campr Abych od uvažování přešel k jistotě, začal jsem o věcech, které mne potkávaly, myslet znovu, oprošťovat a jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla. A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí. Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím. Přestal jsem jít cestou k Němu a rázem jsem se postavil na Jeho stanovisko."

Uvolnění od vasán tedy není výsledkem toho, že je „opravíte“, ale toho, že je přestanete definovat jako problém.

Protože jinak bez lásky je všechno špatně, jak říká Nisargadatta.

Ano, v probuzeném poznání je jasno, že láska je absolutně všechno, co JE, protože to JE = Bytí (sat-čit-ánanda). Je ve skutečnosti tím jediným skutečným, co je, proto je také vším, co je. Ve snovém egostavu se však může jevit jako skutečnost, že víme, co je špatně, co není láska. S připoutaností k téhle nevědomosti je potom všechno špatně.

Mrkni na tuhle větu, kterou stvořila AI, pod kterou by se každý Probuzený podepsal:

Osvobození nepřichází z toho, že víš, co je špatně, ale z toho, že vidíš, že nic špatně není.

Jak to v Tobě rezonuje? Cítíš tu dokonalost Bytí bez příměsi nevědomosti ega v hlubinách srdce? Nebo se jí staví do cesty připoutanost ke kůži a kostem, které ví, co je špatně?

Cítíš tu dokonalost Bytí bez příměsi nevědomosti ega v hlubinách srdce? Nebo se jí staví do cesty připoutanost ke kůži a kostem, které ví, co je špatně?

Ano, není tu lpění na jméně, na formě, na projevu, na vědění. A není tu žádná oddělenost od toho. Já jsem TO, Ty jsi TO, všechno je TO a TO je všechno, co JE

Láska sama je to nejdokonalejší svobodou

Nic píše:
V tom tichu za těmi slovy si stejně rozumíme nejlíp, viď.

Celý Zákon Jednoty není o ničem jiném než o tom, že neexistuje nic, co by nebylo Stvořitelem – tedy i ten Žid, Miroslav, Jana nebo AI.

Nelze poznat podstatu bez skutečného uvědomění jednoty se vším.

S tím, co milujeme, je snadné být v jednotě. Ale být v jednotě s tím, co nenávidíme, odmítáme nebo dehonestujeme – to se pro ego rovná peklu.

Nicméně dneska vidím, že ta individualita, která ví, co je špatně, a která něco chce nebo nechce, nemůže být brána vážně.

Děkuji, takže když se to shrne:

Vostalpetr je láskou, i když nadává - už jen tím, že už JE. Protože všechno co JE, je tím Bytím, které JE láskou. To, co se objeví a mizí, není podstatné, podstatné je to, co zůstává. Všechno, co existuje, je utkáno ze stejného Bytí = Lásky. Proto ta blaženost Bytí: sat-čit-ánanda. :D

Království nebeské je tady teď, zadarmo a pro každého, a není na ničem závislé, ani na používání správných výrazů. Jenže dokud lpíme na tom, že jsme tělo a mysl, tedy to, co si myslíme, že jsme a že ti druzí jsou něco jiného, než Láska, tak je Boží království nepoznatelné, protože Bůh=Láska=Bytí (vše, co je). Jakmile zmizí ilumoc pěkně sebeoblbovackaze oddělenosti: „já jsem tohle tělo a ty jsi můj nepřítel“, brána je otevřená.

Ničím nepodmiňovaná radost nepotřebuje žádnou disciplínu. Ne nadarmo se v Pravdě mluví o lehkosti Bytí. S uvědoměním skutečnosti je tady radost, že sama existence nemá chybu. Je tu velká radost, když se bytost do tohoto štěstí probouzí. Nicméně skrz projekci ega, skrz mysl, tu může být tendence vidět v tom štěstí pravého Já kyselé hrozny.

To nejcennější se nedá zasloužit, vybojovat ani odcvičit. Je to Dar, který je tu odvždycky. (Jsi TO)

Samsára je Nirvana zakoušená skrz filtr ega, skrz touhy a strachy, jako například strach z nebezpečného hada, který je ve skutečnosti neškodným provazem.
Nirvána je Samsára prožívaná v dokonalé svobodě, tedy bez ztotožňování, a s poznáním, že osobní já neexistuje.

Proč je tak silná?

Síla máji je tak velká, protože je sebeudržující.

Naše ego, smysly a mysl jsou samy o sobě produkty máji, takže se z ní nemůžeme „vymyslet“ ven pomocí nástrojů, které ona sama vytvořila.