vp

Láska už je.



No ono už je kde co,

Třeba piča blbá, taky už je !

Jen seres nesmyslné hovna

Což je tím

Že piča blbá už je

Takže

Už jsou i hovna...


A poslání do prdele, taky už je

Právě teď a tady

Věčně a neměnně !!!

Ráj je to, co se stane, když Láska pozná, že je Láskou.

A pak už není třeba nic měnit.
Není třeba nic bourat.
Není třeba nikoho zachraňovat.

Stačí být.

A svět se začne měnit sám — ne proto, že bychom ho tlačili, ale proto, že světlo přirozeně rozpouští stín.

Tiché světlo, které svítí samo
Někdy je největší dar, který můžeme druhému člověku dát, ten nejjednodušší:

„Je to radost, že jsi.
Nic víc po tobě nechci.“

To je světlo.
To je milosrdenství.
To je pravda.
To je Láska, která si uvědomuje, že je Láskou.

A v takovém světle se i ti nejzraněnější lidé začnou pomalu otevírat.
Ne proto, že by měli.
Ale proto, že světlo je jejich přirozeností.




Blablabla

Hovno, hovno, hovno

Masturbace, masturbace, masturbace



Nic není třeba

Jen srát hovna sebeoblbovani !!!

Taková piča !

Ráj je to, co nastane,

Když ti co se posrali ze světa

Přestanou svět posirat svými hovny !!!



Takže to ještě chvilku potrvá

Protože každýho posranyho svědí urputně prdel

A tak hledá jak se toho zbavit :


Dřív se chodili trpící mindraci vypovídat k vrbě

Dneska mají internet

Jenže internet na rozdíl od vrby negativní eńergii neodebírá

Naopak

jí vrací !!!

co když je to celé jinak?

Co když žádná skutečná negativní energie vůbec neexistuje?

Tma není síla. Tma je jen absence světla.
Z pohledu neduálního učení existuje pouze Sat-Čit-Ánanda — Blažené Bytí. Pokud je toto Bytí jedinou skutečností, odkud by se v něm vzala nějaká „temná energie“?

To, co nazýváme negativitou, není samostatná síla. Je to jen nevědomost — zapomenutí na to, odkud světlo přichází.

Je to jako se stínem:

stín není věc

nemá vlastní existenci

vzniká jen tehdy, když se otočíme zády ke světlu

A pak se ho bojíme, nadáváme na něj nebo s ním bojujeme.
Přitom stačí jediný pohyb — otočit se.

Internet není koš. Je to zrcadlo.



Jenže plivnout proti slunci neznamená slunce ušpinit.
Plivanec se vrátí zpět — na naši vlastní tvář.

V
Internet pak nefunguje jako odpadkový koš, který by naše výlevy pohltil. Funguje jako dokonalé zrcadlo. Vrací nám přesně to, co do něj vkládáme — ne proto, aby nás trestal, ale aby nám ukázal, že stále reagujeme na vlastní stín.

Když spočíváme v Bytí, negativita mizí sama

Jakmile se člověk naučí spočívat v tichu svého vlastního Bytí, začne se dít zvláštní věc: negativita přestane dávat smysl. Ne proto, že bychom ji potlačovali, ale proto, že s ní už nejsme v rezonanci.

Vidíme sice někoho, kdo křičí nebo nadává, ale vnímáme to jako šumění větru v korunách stromů.
Zvuk je slyšet, ale nic v nás se ho nechytá.

Pod tím hlukem je stále přítomné totéž:

Radost. Štěstí. Láska.

I ten největší kritik je ve své podstatě čistým Bytím, které si jen na chvíli hraje na oddělenost a bolest.

Sri Ramana Maharši to vyjádřil jednoduše:

„Svět je takový, jaký jsi ty. Pokud jsi ty v klidu, je svět v klidu.“


Místo hledání způsobů, jak se „čistit“ od negativních energií, stačí jediný krok:
otočit se zpět ke Světlu, které nikdy nezmizelo.

To, co nás dráždí, co nás nutí bojovat se světem, není temnota.
Je to jen zapomenutá Pravda o tom, kým jsme.

A i stín, který někdy vidíme, je vlastně dobrá zpráva:
dokazuje, že někde za námi stále září Slunce.

Obrázek








Negativní energie není neexistující stín,

Je to prostě energie která je připoutaná a tak volně neproudi

Prostě stejný rozdíl jako mezi ledem, vodou a párou

Bláboly o stínu a tmě jsou pouhé příměry

A jen pitomec z nich dělá skutečnost !!!

A pouze mindraci mají potřebu nechtěné potlacet tvrzením že to neexistuje !!!


Vid debilko !!!

Nechtěné se prohlásí za neexistující iluzi ....

Vid píčo mindracka !!!

Kód: Vybrat vše

Mnoho lidí používá slova jako zbraně. Útočí na mistry, na duchovní učení, na druhé lidi, na svět. Mají pocit, že se tím „čistí“ nebo ulevují svému napětí.

A jiní jim naopak lízají prdel,

Prohlašuji jejich názory za pravdu

Vaří z toho guláše svýho osvícení

A papouškují svý svatý oblbovacky



To jsou věční žáci, uctívaci konceptů

Nikdy nejdou vlastní cestou, protože žádnou nemají

Jen svý ubohý opicarny..

Kdepak originalita!

To opici nic neříká ...


Kdepak zabít Budhu,

Naopak

Celý život mu lízat prdel !!!


Tomu se říká náboženství..

Nemají vedení Duchem svatým, proto jen vaří guláše z kopírek !!!

Kód: Vybrat vše

neduálním pohledu totiž neexistuje žádný „druhý“.
Když útočím na svět, útočím na jediné Vědomí, které vnímá skrze mě.


Tvoje oblbovačka,

Ne že neexistuje

Ale neexistuje i existuje najednou !!!

To ovšem opice nechápe !!

A tak je schopna vysrat jen jedno nebo druhé..

Vid píčo blbá ...

Ty jsi tak blbá, že ani nevíš co píšeš

A ani nejsi schopna si to po sobě přečíst

A tak vyseres prvotřídní pitominu kdy popiras svý tvrzení o neexistenci

Popisem své existence


Debilko vymrdana !

Když spočíváme v Bytí, negativita mizí sama

Jakmile se člověk naučí spočívat v tichu svého vlastního Bytí, začne se dít zvláštní věc: negativita přestane dávat smysl. Ne proto, že bychom ji potlačovali, ale proto, že s ní už nejsme v rezonanci.

Vidíme sice někoho, kdo křičí nebo nadává, ale vnímáme to jako šumění větru v korunách stromů.
Zvuk je slyšet, ale nic v nás se ho nechytá.

Pod tím hlukem je stále přítomné totéž:

Radost. Štěstí. Láska.

Žádný pitomý spočíváni v tichu Býti neexistuje,

To jsou leda tvý pitomý pitominy

Vycteny oblbovačky z nich splacavas svý pitominy

Jsi debilka



Bez do prdele

Ale to ty ne, ty furt budeš srát sebeoblbujici debility !!!

. Internet není koš. Je to zrcadlo.

Je to obojí,

Lidé se potřebují vysrat ze svých hoven

A pak se diví že se jim ta hovna vrací...

Ty jen seres hovna !

Ǎ pak se diviš že se ti to vraci

A ještě blabolis převzaty hovno jak se tě nic nedotýká !!!

Ťakze další hovno sebeoblbovani...

Tak hlavně

Nezapomeň zase vysrat další hovno

Svýho sebeoblbovani !!!


Už se na to těším,

Nemám totiž nic lepsiho na práci

Než běhat v kruhu zacyklovane píči stále dokola

A stále dokola ji radit

Že má jít do prdele !!!

Piča už je !

Na sociálních sítích a v lidovém humoru se často traduje, že „poslat někoho někam“ je nejlepší terapií. Mechanismus je prostý: v člověku se hromadí napětí (mentální přetlak), které potřebuje vyjít ven. Vulgarita v tu chvíli funguje jako pojistný ventil u papiňáku. Plyn unikne, tlak klesne, ale oheň pod hrncem hoří dál.

Tím ohněm je naše ego – pocit oddělenosti, který neustále bojuje s okolním světem, cítí se napadán, nedoceněn nebo ohrožen. Krátkodobá úleva skrze agresi (i tu slovní) pouze posiluje iluzi, že existuje nějaké „já“, které musí s někým „venku“ bojovat.

Cesta moudrosti: „Nejsem nic“

Když se vydáme cestou sebedotazování, kterou učil například Ramana Maharši, dojdeme k bodu, kdy začneme zkoumat, kdo je ten, kdo pociťuje stres. Skutečná moudrost přichází s poznáním, že naše pravé „Já“ není tvořeno myšlenkami, emocemi ani sociálními rolemi.

Pohled skrze moudrost: Pokud v hloubce poznám, že jakožto omezená osoba „nejsem nic“ – tedy že ego je jen soubor naučených konceptů – pak stres ztrácí svůj terč.

Výsledek: Komu by mohl někdo ublížit? Koho by mohl někdo vytočit? V prázdnotě, která „nic není“, není žádné tření. Stres se nemá o co opřít a přirozeně vyprchává.

Cesta Lásky: „Jsem vším“

Druhou stranou téže mince je pohled, o kterém často mluvil Nisargadatta Maharadža. Zatímco moudrost odstraňuje iluzi ega, Láska (v tom nejhlubším, duchovním smyslu) rozšiřuje naše vědomí na vše, co existuje.

Pohled skrze Lásku: Pokud procitneme do vědomí, že „jsem vším“, zmizí hranice mezi „mnou“ a „tím druhým“. Svět už není nepřátelským místem, ale projevem téhož vědomí, kterým jsme my sami.

Výsledek: Stres vzniká z odporu. Pokud však v lásce přijímáme vše jako součást sebe sama, odpor mizí. Jak by mohl celek bojovat se svými částmi?

Skutečné uvolnění

Vulgarita je jen reaktivní pohyb v rámci snu. Je to reakce jednoho snového charakteru na druhý. Sice může na 98 % uvolnit momentální svalové napětí, ale nechává mysl v zajetí duality a konfliktu.

Trvalé zmizení stresu nepřichází z toho, co říkáme světu, ale z toho, jak svět (a sebe) vnímáme. Mezi dvěma póly – pokorou nicoty a velikostí všeobjímající lásky – se nachází prostor, kde stres prostě nemá místo. Jakmile se probudíme do tohoto poznání, zjistíme, že není koho posílat „do prdele“, protože není nikdo oddělený, kdo by tam mohl jít.

„Když vidím, že nejsem ničím, je to moudrost. Když vidím, že jsem vším, je to láska. Mezi těmito dvěma body se odvíjí můj život.“ — Nisargadatta Maharadža

Obrázek

Cesta sebeoblbovani : Jsem zpitoměla piča


Sebeoblbovani vizualizacemi je jen reaktivní pohyb v rámci snu. Je to reakce jednoho snového pocitu na druhy. Sice může uvolnit 99procent momentálního pocitového napětí,
Ale mysl blbne a blbne a blbne !


Nejhorší ovšem je, když je vizualizator poslán do prdele !
To jej nutí neustále opakovat své vizualizace stále dokola,
Neboť je mu jasné, že ostatní vidí, že je jen mindrak co sere hovna


Takže píčo,
Mazej do prdele s těmi svými vizualizacnimi srackami



Ty blbá katolická mindracka zkurvenino Napóleona Debilla !!!

Mimochodem,


Je koho poslat do prdele,

Kdyby nebylo ty píčo

Tak bys o tom nemohla srát pitomá hovna svýho sebeoblbovani

Že to nejde protože není koho !!!

Takže jsi jen dokázala že je koho poslat !!!

Ty debilko co si představuje že je ničím a láskou


Ty ubohá mrdko,

Zase jsi vysrala hovno svý debility a blábolení !!

Takhle jsi blbá,

Ty hovadko postižený !!!

Piča už je !

A co zítra ?

Další hovno ničeho a lásky ?

Nic ti do prdele nakopu pravou nohou a lásku levou nohou

Takže tvůj život opeť bude plynou mezi hovný tvý pitomosti ...


Zapomínas debilko

Že já jsem osvícený zatímco ty jsi zamindrákovana

Já jsem chlap zatímco ty jen ubohá ženská

s mozkem holuba !

A ta tvoje pitomá IA je chytrá asi jako psi hovno

Umí dobře jen jízdní řády tramvají...

Existují chvíle, kdy člověk začne tušit, že skutečná svoboda nesouvisí s tím, co se děje kolem něj. Nezávisí na okolnostech, na tom, jak se k nám druzí chovají, ani na tom, jak dobře zvládáme život. Dotýká se něčeho mnohem hlubšího — samotného základu toho, kým se považujeme být.

Toto poznání není výsledkem intelektuální úvahy. Je to výzva, která zasahuje přímo do jádra identity. A právě proto se jí ego brání.

Když se zdokonalování stane obranou

V běžném životě jsme vedeni k tomu, abychom se zlepšovali:
učili se nové dovednosti, posilovali své schopnosti, budovali obraz sebe sama.

Jenže mnoho z těchto „dovedností“ je ve skutečnosti jemnou formou obrany.
Chrání nás před zranitelností, nejistotou a přímým setkáním s tím, co skutečně jsme.

Duchovní tradice advaita — tak, jak ji předávali Ramana Maharshi a Nisargadatta Maharaj — jde opačným směrem.

Neučí nás, jak něco přidat.
Učí nás, jak přestat.

On i život jde opačným smerem,

Tedy jen v tom případě je-li člověk "moudrý"

A drží se sám sebe, pak k tomu dojde i bez rád a porad jiných

Moudrost není v tom, být ničím, ale být sám sebou

A láska je přesně to samé, být sám sebou...


To je mnohem lepší,

Než oblbování se cizími radami a názory...


Ego je tedy třeba rozvíjet a zdokonalovat,

Nikoliv kopat do prdele dle nějakých negativistickych názorů negativního duchovna


Takže hovno !

Je to naopak, to jen mindraci hledají únik od sebe sama a světa ,

Protože se nedrží sebe sama

Ale přebírají cizí hovna ...

To všechno co kopirujes jsou prostě

Náboženský sračky !!!

Proto to taky nikomu nefunguje, leda jako sebeoblbovani !!!

Ticho jako odpověď

Skutečné pochopení nepřichází skrz další myšlenky.
Objevuje se v tichu, které zůstává, když se myšlenky utiší.

V tomto tichu není potřeba se skrývat ani bojovat.
Není potřeba nic dokazovat.

Je tu jen čisté bytí.

A to je právě ta svoboda.

Proto taky jsi stále blbá a blbější,

Protože tvoje mysl neustále sere nějaký myšlenky

Každý den potřebuje vysrat myšlenky o svém osvícení

A o myšlení !


Jj,

piča už je !

Když mluvíme o duchovním hledání, často se soustředíme na cesty, metody a postupy. Ale Skutečnost sama o sobě žádnou cestu nepotřebuje. Není to cíl, ke kterému bychom se měli dopracovat. Je to tiché, stále přítomné Bytí — prosté, jasné, nepohnutelné. Je to to jediné, co zůstává, když se rozplyne mlha představ, očekávání a osobních příběhů.

Dokonalost bez trhlin

Když se svět nahlíží z perspektivy čistého Bytí, ukazuje se jako naprosto dokonalý. Ne proto, že by byl bez bolesti nebo bez pohybu, ale proto, že nic z toho, co se v něm objevuje, nemá moc narušit samotnou podstatu Skutečnosti.

Je to jako starý příklad s hadem a provazem:
v šeru se zdá, že vidíme hada, ale když dopadne světlo, ukáže se, že tam nikdy žádný had nebyl. Jen provaz.

Stejně tak i to, co mysl nazývá problémem, hrozbou nebo nedostatkem, se v jasném světle vědomí ukazuje jako neškodné. Skutečnost sama o sobě nic neohrožuje a nic v ní není „špatně“.

Kde není odpor, tam není boj

Mluvit o „zvládání nárazů života“ dává smysl jen z pohledu mysli, která se cítí oddělená a zranitelná. V samotném Bytí však není nic, co by se muselo bránit.

Světlo nebojuje s temnotou — prostě svítí.
A tam, kde svítí, temnota nemá vlastní existenci.

Stejně tak v přítomnosti čistého vědomí mizí utrpení. Ne proto, že by bylo potlačeno, ale proto, že se ukáže jeho skutečná povaha: je to jen další vlna v oceánu, který je sám o sobě klidný.

Proud lásky a inteligence

Pod každým lidským projevem — ať už je jemný, chaotický, laskavý nebo útočný — teče tentýž proud. Je to proud inteligence, která tvoří vše, co existuje. Je to láska, která není sentimentem, ale samotnou strukturou reality.

Tato láska je tak bezmezná, že dovoluje všemu, aby bylo přesně takové, jaké to je. Nic nepotřebuje měnit, protože nic nemůže narušit její vlastní celistvost.

Život jako radostné Bytí

Skutečnost nepotřebuje ochranu, úsilí ani kontrolu. Je to radost, která prostě je.
Když se rozplyne iluze oddělenosti, zmizí i potřeba neustále něco řešit, opravovat nebo bránit.

Zůstává jen úžas nad tím, jak se život přirozeně odvíjí.
Zůstává lehkost.
Zůstává ticho, které není prázdné, ale plné života.

V tomto jasu je každý pohled, každý dotek, každý smích i každá slza oslavou toho, co nikdy nezačalo a nikdy neskončí.

Jsme tím Tichem.
Jsme tou Láskou.
A je to naprosto v pořádku.

:)
Návštěvník

Ty jsi především kunda

Co šroti pitome myšlenky o svých vycteninach

Pro své oblazeni !!


V pořádku to rozhodně není,

Protože šířis bludy a blbosti svých prihlouplych vizualizaci

A tím kurvis kolektivní karmu

A šířis hovna !!!


Takže je v poradku ti poradit,

Abys mazala do prdele

A tam realizovala opravdu To, a ne pitominy svých představ ..

Kde není odpor, tam není boj

Proč by nemohl být ?


Ovšem v tvém případě odporný kundy

Je neustálý boj !

Především tebe sáme se sebou samou

Furt tě to tvý "osvícený urputně tlačí do prdele"

Což tě nutí chrlit pitome myšlenky o myšlenkách a boji

To se stává, když se člověk zamotá do chtění a nechtěni

A pak mu z toho

Mrdá

Mrdá

Mrdá