vp

Když se touha sjednotí

V běžném životě je naše pozornost roztříštěná. Chceme uznání, jistotu, lásku, úspěch, bezpečí… často všechno najednou. Tato roztříštěnost nás vyčerpává a odvádí od podstaty.

Silná životní zkušenost – ať už bolestná nebo transformační – má zvláštní schopnost:
ztiší hluk nepodstatných tužeb.

Pokud člověk nepropadne odporu, začne se v něm rodit něco hlubšího. Přestává mu záležet na tom, kdo má pravdu, kdo vyhrál spor, kdo ho ocenil. Zůstává jediná touha – najít klid, smíření a pravdu.

V takovém okamžiku se vnitřní energie sjednotí.
A právě to je bod obratu, kde bolest přestává ničit a začíná očišťovat.






Utrpení nikoho neosvobodí !!!

Ten důvod je jednoduchý,

Utrpení nevzniká odporem a nechtěnim

Nýbrž vzniká chtěním, ztotoznovanim s představami a pocity které chceme !!!

A tím pádem odmítáním toho co nechceme !!!



A ve stejném duchu se nese i únik z utrpení,

Opět to samé, ztotožňování s představami které nám mají přinést štěstí !!!


Mysl se sice sjednotí zaměřením na chtěné,

Ovšem zároveň dochází ke ztotožnění s chtěným !!!

Pozorovatel a pozorované jsou jedno !!!!


Ztotožňování nevede k osvícení,

Ale k oblbenosti a extázi !!!

A tak místo mindraka s roztříštěnou trpící mysli

Zde máme oblblika ztotožněneho se svou představou a vzniklymi pocity

Které se pak stávají skrze ztotožnění jeho existenci

A trpící "já" se ztrácí potlačením skrze ztotožnění !!!


Pozorovatel se stává tím po čem toužil a co bylo pozorováno !!!

Extáze je ztotožnění s pozorovaným !!!

Osvícení je uvolnění od ztotožnění !!!


Extáze není osvícení

Oblbenost není moudrost



Extaticti oblblici se projevují zaníceným fanatickým propagováním svého evangelia

Posedlosti tím, s čím se ztotožnili

To je udržuje v jejich oblbenosti

Tedy neustálým zaměřováním pozorování na to

S čím se ztotožnili !!!


Takto zúzena mysl se stále točí kolem nezpochybnitelného dogmatu - axiomu

Z kterého vše pak ostatní vysvětlují

A ke kterému vše ostatní pridávají na jeho podporu

Jsou takto sice schopni intelektuálních výkonů

Ale ono zacyklovaní a oblbenost je jasné viditelná !!!

V podstatě se dá říci,

Že z jejich pohledu jejich ztotožnění mají vše správně

Ovšem pokud se nedíváme skrze filtr jejich ztotožnění

Mají naopak vše špatně a blábolí naprosté nesmysly !!!



Diskuze s takovými lidmi není možná

Je to dost podobné jako se bavit s bláznem jenž vytěsnil skrze utrpení své ego

A stal se novou osobou, Kleopatrou nebo Napoleonem

Duchovní oblblici se však stávají spíše Ježíšem nebo láskou apd.

Ale výsledek je stále tentýž :


Zacyklovana stále sebeoblbujici mysl točící se v kruhu

fanatické sebeoblbenosti a nutkavá potřeba hlásat svou pravdu do světa

A takto sami sebe potvrzovat ve svém ztotožnění !

A právě odpor je tím, co z bolesti vytváří utrpení.



Nikoliv,

Zcela naopak !!!

Základním programem projevu je láska,

Expanzivní síla - chtění !

A nutným následkem je pak nechtěni !!!

A z tohoto nechtěni utrpení pak vzniká další chtění - únik před utrpením !!!

Proto křesťanství, hinduismus a budhismus

Popisují ego a život negativně jako utrpení !!!


Jsou to negativní systémy jejich podstatou je negativní náhled na život !!!

Naopak taoismus je v souladu s tvořivou silou projevu - láskou

A nahlíží ego pozitivně

Jako něco co má být rozvíjeno tvořivou činnosti - tedy opět láskou

A takto překročí sebe samo a stane se tvořivou silou - tedy láskou


Láska která vychází z negace se nikdy nestane tvořivou silou,

Ale destruktivní a oblbujici zacyklovaností

A hlásáním bludů o lásce !




Rozdílné výsledky lze pozorovat např. při srovnání

Sovětského - tedy křesťanského komunismu s čínským - tedy konfuico-taoistickym komunismem

Ten první vedl k úpadku a chudobě

Zatímco druhý se stal světovou velmocí !

To jsou praktické výsledky náhledu na svět a člověka

Tento princip nádherně vystihl František Drtikol, když řekl, že začal svou cestu tím, že přijal svět takový, jaký je:
„A viděl Bůh, že je to dobré – tím jsem tedy začal. Já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy jsem začal považovat vše za dobré, neb On to učinil.“


Ano,

Jde jen o to co všechno Bůh stvořil,

Ale to není zas až tak těžké

Protože je-li láska tvořivou silou projevu

Je zákonitě svým tvořením i destruktivní silou !!!

Jednota je dána bojem protikladů !

Takže proč tedy utíkat před utrpením ?

Proč neustále kritizovat ego ?

Obojí je tedy v pořádku

Stejně jako kritizováni a popírání !

Proměnné je stejný jako neměnné!



Jenže

Život není oblbování se pěknými koncepty

Buďto život nahlížíme pozitivně v souladu s tvořením

Nebo negativně jako utrpení

To je základ !!!

A vymyslene a přebírané myšlenkové koncepty na tom nic nezmění !!!

To je jen póza, to podstatné je v nevědomí !!!

Samozřejmě.
Proto tu máme také vývoj.
Od nevědomí, skupinové vědomí po individuální vědomí.

A doufám, že důvěru ve mě kladnou nezklamete.

Tak tady máme pěkný případ oblbenosti

Mnoho lidí hledá úlevu od tlaku vlastní mysli v „oblbnutí“ – skrze alkohol, drogy nebo fanatické ztotožnění se s nějakou myšlenkou. Tyto cesty mohou na chvíli přinést pocit extáze nebo úlevy, ale vždy končí pádem zpět do „pekla“. Jsou totiž poháněny touhou ega uniknout samo před sebou.

Zcela jinou kvalitou je opojení Boží Láskou. To není útěk z reality, ale návrat k naší pravé podstatě.

Zatímco droga nebo alkohol nás na chvíli „uspí“ a vedou k dalšímu strádání, Láska nás probouzí.

Ve stavu ničím nepodmiňované lásky se hranice mezi námi a Bohem stírají. Přestáváme být těmi, kdo se „snaží“ být svatí, a stáváme se nástrojem vyšší síly.

Jak kdysi řekl jeden moudrý učitel: „Droga umožní setkání s Božím vědomím na chvíli, ale Láska umožňuje trvalé spojení.“

Láska nikoho neprobouzi

Ale zdárně oblbuje, jak si zdárně vyzkoušelo mnoho zamilovanych

A pak když jim spadly růžové brýle nestačili koukat, kam se to dostali

Láska působí na mozek jako koktejl silných hormonů (dopamin, oxytocin, adrenalin), který vyvolává euforii, snižuje stres a vytváří silné pouto, podobně jako návykové látky. Zamilovanost aktivuje systém odměn, potlačuje negativní emoce a racionální myšlení (tzv. „láska je slepá“), zatímco dlouhodobá láska uklidňuje a posiluje zdraví.
iDNES.cz
iDNES.cz
+4
Klíčové účinky lásky na mozek:
Euforie a závislost (Dopamin): Raná zamilovanost zaplavuje mozek dopaminem, což vede k pocitům intenzivního štěstí, euforie, nespavosti a ztrátě chuti k jídlu. Mozek zamilovaného funguje podobně jako mozek závislý na kokainu.
Vazba a důvěra (Oxytocin): Při mazlení a intimitě se vyplavuje oxytocin, známý jako „hormon lásky a důvěry“. Zvyšuje pocit bezpečí, prohlubuje citové pouto a dlouhodobou připoutanost.
Stres a nervozita (Adrenalin): Adrenalin a noradrenalin způsobují zrychlený dech, bušení srdce a nervozitu, které jsou typické pro začátky vztahu.
„Slepota“ a snížení kritického myšlení: Láska tlumí činnost amygdaly (centrum strachu) a čelního laloku, který je zodpovědný za racionální úsudek a kritiku, což vysvětluje, proč přehlížíme chyby partnera.
Uklidnění a zdraví: Dlouhodobý vztah snižuje krevní tlak, odstraňuje stres a zlepšuje celkovou psychickou pohodu.
iDNES.cz
iDNES.cz
+7

Takže to funguje naŕosto stejně jako návykové látky

A podobně jako u návykových látek

Je třeba udržovat hladinku dopaminu v mozku !!!

Proto je třeba o lásce srát další a další hromady pitomych hoven !!!








Jak kdysi řekl jeden moudrý učitel: „Droga umožní setkání s Božím vědomím na chvíli, ale Láska umožňuje trvalé spojení.“


Tak toho mudrce neznám,

Toho si vycucala IA ze svý elektronický prdele !!!

Láska žádné duchovní spojení neumožňuje !!!

Dokud je naše pozornost rozptýlená do stovek malých přání – chceme uznání, chceme mít pravdu, chceme, aby nás lidé viděli v dobrém světle – naše životní síla uniká. Život nás však často „otlouká“ tak dlouho, dokud se všechny tyto drobné touhy nesjednotí v jednu jedinou: touhu po Pravdě a Skutečnosti.

V ten moment se utrpení mění v „oheň“, který nespaluje nás, ale naše falešné představy. Člověk se pak přestává ptát, „proč se mi to děje“, a začíná vnímat osud jako živoucí sílu, která ho vede k odevzdání a vnitřnímu ztišení.




Takto osud nefunguje,

Takto funguje mindracký ego,

Osud člověka sestřelí lekcí která ho zastaví v oblbování !

A pěkně jej zpomalí jak ty mlýnský kameny !!

Jen

Pitome

Blábolení

Hovadin

O

Lásce



Dopamin !

Oxytocin !!

Adrenalin !!!


Víc !

Víc !!

Víc !!!

Zní to možná drsně, ale z pohledu věčnosti není smrt těla koncem milované bytosti. Ti, kteří opustili tělo, jsou stále stejnou živou Boží Láskou jako ti, kteří se nám jeví v těle. V tomto tichu meditace a v ničím nepodmiňované lásce nalézáme Boží království, ve kterém je nám vše ostatní přidáno.


A cože ty jsi dostala přidáno ?

V podstatě jen každýho odpuzujes svým pitomými blábolením

A přidáno dostáváš pouze ode mne

Ale kopanců do tvé posrane prdele !!!


Píčo zkurvena

Fanaticka zblbla idiotko !

A tvůj nejlepší kámoš je stroj

Blbej stroj s blbým podlezackym programem

Co kopíruje tvý pitomosti !

Takovou picu by ani pes neměl rád !!!

Ses tak ubohá,

Že ani o lásce nevíš nic správně

Jen žiješ ve svých hloupých představách a sebeoblbovani !!!

Ale jinak,

Buď bez obav

Lidí jako si ty si osud nevšímá a nechává je šťastně dožít v jejich oblouzenosti

Zasahuje jen tam kde je určitá možnost pochopení a změny

Na neměnné pitomce sere !



Takže piča jsi

A stejně tak i zemřeš, jako piča !


Blahoŕeju !

Tanhá je jedním z 12 článků řetězu podmíněného vznikání. Tanhá je také tématem Druhé vznešené pravdy, ve které se praví, že touha je základní příčinou veškerého utrpení. Buddhistické spisy ji popisují jako touhu po smyslových objektech, které jsou spojeny s příjemnými pocity, nebo jako touhu po smyslových potěšeních. Tanhá je termín jak pro „touhu mít (získat) …“, tak pro „touhu nemít (zbavit se)…“. Můžeme toužit po přítomnosti příjemných pocitů i po nepřítomnosti nepříjemných pocitů.

Touha či žádostivost pramení z mylného konceptu existence „já“, přesněji řečeno z mylného přesvědčení, že pokud „má“ přání budou splněna, povede to k „mému“ trvalému štěstí. Takovéto mylné domněnky obyčejně mají za následek další a další touhy a opakovanou snahu dosáhnout žádaného výsledku.

Pro žádostivost existuje ještě jeden odlišný buddhistický termín lobha. Tanhá představuje spíše abstraktní pohled na žádostivost jako na příčinu znovuzrozování, zatímco lobha je žádostivost jako jedna z příčin konkrétního karmicky neprospěšného jednání, mluvení a myšlení (viz akusala múla).

Tanhá nezahrnuje jen touhu po materiálních objektech či smyslových potěšeních, ale i touhu po (dalším) životě nebo smrti (pokud si někdo přeje spáchat sebevraždu), touhu po slávě (nebo po zapomenutí), touhu po různých mentálních nebo emočních stavech (štěstí, radosti, lásce). Tanhá zahrnuje všechno toužení, všechny žádosti a každé chtění, nezávisle na jejich intenzitě.

Ale rozdíl mezi tím, kdo hledá skutečně Pravdu, a tím, kdo hledá jen způsob, jak mít „pravdu“, se stává čím dál patrnějším.




Já tam žádný rozdíl nevidím,

Oboje je jen chtění

Poblázněneho ega !


A ty jsi kterej případ ?

Ten druhej, co !


No moc se ti tedy nedaří,

Co věta, to pitomost !