Pro Jaruš

[Pedrito]

A tečku na čelo samozřejmě...

Znáš ten můj zážitek s tygří mastí? Ale ta byla teda od větnamce... Jednou jsem v Ášramu páchal hygienu a koukám, na čele pupínek jak kráva, a pár na čuni. A na poličce tygří mast. Říkám si, ta by mohla pomoct, bylinky.. Tak jsem si jí napatlal na celou hubu, jak kadet přes masáž... A pak jsem asi hodinu nemoh popadnout dech a xicht jako by mi rozřezávali žiletkama namáčenými v pepři. Fakt jsem myslel, že jsem nechtěně spáchal sebevraždu.
Spolujogíni ze mě byli zoufalí...

[Pedrito]

Ale druhý den ty pupínky opravdu se začly hojit a splaskly

[Jarka]

Ahoj! Koukám v pozadí plakát s tím kouzelníkem přes zlato

Fejzbůk nemám, maximálně se mi otevře stránka odkazu,
když někdo pošle, ale dál se nedostanu.

Foto hezký. Kolik to jezdí, ty tříkolky?

Ten kouzelník slaví letos nedožité 100. narozeniny..
Zlato už není, zato chrám je plný šantánových mámivých
světýlek, něco mezi bordelem a Matějskou poutí....

Ty tříkolky jezdí max. 70-80 km z kopce. Po jízdě máš vytřesené
vnitřnosti a vlasy ti stojí hrůzou, prostě adrenalin... :jedu

[Pedrito]

Nevím vlastně co moc říkal, nějak jsem se naučil tyhle Mistry pořehlížet. Stačilo mi pár řádků, a "vždyť to už jsem dávno slyšel" z těch véd a tak. Jen jednou u Luckyho, mi objasňoval, kdo je kdo. I o tom čarování. On měl v knihovničce úplně vše Osha, Maharišiho, všechny co neznám. A vyprávěl mi o nich, co asi málo kdo zná. Taky o Tomášových a Vackovi... Bylo to fajn. Asi bych si vzpomenul na detajle... Třeba že ten Saibaba to dělal prostě pro echo, aby lidi zaujmul a měli důkaz. Holt. :)

[Pedrito]

Přidám k tomu příběh co se tam udál. Přijel jsem tam s čepičkou, riflovou.
Ale když jsem se chystal k odjezdu, zmizela.
Lítal jsem sem a tam a hledal čepičku. A tu vidím, jak se tím Luck baví.
Ten lišák si všim, jak na ní lpím, a schoval ji.
Ale to je jen moje doměnka, neb jen řek, už musíme jít.
Vzdal jsem to, jako když ten střelec pouští ťetivu, a vystřelí šíp do nebe.
Šel jsem bosohlavej usednout do toho autobusu a mávám Luckovi.
A tu ten padající šíp mi roztsřelil palici, když jsem viděl Luckyho železobetonové oči
s nádechem pomněnky.

[Jarka]

Nevím vlastně co moc říkal, nějak jsem se naučil tyhle Mistry pořehlížet. Stačilo mi pár řádků, a "vždyť to už jsem dávno slyšel" z těch véd a tak. Jen jednou u Luckyho, mi objasňoval, kdo je kdo. I o tom čarování. On měl v knihovničce úplně vše Osha, Maharišiho, všechny co neznám. A vyprávěl mi o nich, co asi málo kdo zná. Taky o Tomášových a Vackovi... Bylo to fajn. Asi bych si vzpomenul na detajle... Třeba že ten Saibaba to dělal prostě pro echo, aby lidi zaujmul a měli důkaz. Holt. :)

Já taky nevím co Sái Bába říkal, nic jsem od něho nečetla, ani se mi moc nelíbil. Ráda jsem ale viděla ten chrám a okolí...

[Pedrito]

Jsem se už celej leknul, že jsi jeho žákyně... Ale to by tě Petr asi hnal

[Jarka]

Na rozdíl ode mne u něj za jeho života byl právě Petr....

[Pedrito]

Kdybych se tam tenkrát nachomejt, asi bych se šel taky podívat

[Jarka]

To já taky, co tě nezabije, to že posílí....

[Pedrito]

Jj, jednou jsem vyhrabal u dědy na půdě nějakou starou munici. Tak trocha skončila v kapsách a pak v ohýnku.
Tak ležíme s klukama za kamamenem a čekáme až to začne bouchat. A furt nic. Tak vystrčím hlavu a PRÁSK, prásk...
a asi střepina mi hvízdla kolem huby... Tak mě jala hrůza a zároveň mě to posílilo štěstím, že mě to nezabilo

[Jarka]

...kdo letos umře, má pokoj pro příští rok.. William Shakespeare

[Pedrito]

V noci jsem snil, že jsem motýlem. Teď nevím, jestli jsem člověk, kterému se zdá, že je motýlem, nebo motýl, kterému se zdá, že je člověkem.
Čuang-ć

[Pedrito]

Víš co je zajímavý, že kdykoliv jsem z civilizace vešel do lesa, hned se mi chtělo kadit... A taky v knihovně, jsem tam šel taky úplně bezkadentní. Ale najednou - musel jsem do křoví nebo na hajzlík. Dle mě je to tím dřevem, a z něho papírem.. nejak to ve mě budí nutkání srát.

[Jarka]

Jo jo, když jsem šla s Petrem na první rande, stalo se mi to taky...
Šli jsme na Závist, což je keltské oppidum.
Petr nerad chodí do kopců, nerad chodí vůbec,
a tohle stoupání bylo dost náročný....to bylo keců...
A já začala mít tu potřebu....a k tomu žádný papír.
Zachránil mě lopuch, taky řešení situace....

[Pedrito]

Jo, mít to Babovo háro, asi bych byl hvězda dílny

No ale, ono to holení si chmýří strojkem na hlavě má taky kouzlo, pěkně to vibruje a šimrá...

[Pedrito]

Jo jo, když jsem šla s Petrem na první rande, stalo se mi to taky...
Šli jsme na Závist, což je keltské oppidum.
Petr nerad chodí do kopců, nerad chodí vůbec,
a tohle stoupání bylo dost náročný....to bylo keců...
A já začala mít tu potřebu....a k tomu žádný papír.
Zachránil mě lopuch, taky řešení situace....

To mi připomenulo, jak jsem jednou brázdil Malou Fatru, kopec zvaný Kl'ak.
Duši jsem vypouštěl, pač bylo asi 40 ve stínu, a když jsem tam vylez, asi půl hodiny jsem ležel mezi brouky...
Pak jsem se zmátořil a vidím takovou kapličku a v ní na poličce sešit a tušku a tak si tam listuju v těch vzkazích pocestným.
A vidím že jsem v tý sebedevastaci nebyl sám. Tak jsem tam napsal:

Strčit jsem hlavu chtěl do mraků
což se mi povedlo na Kl'aku.

Moc hezký to tam bylo.


-------
PS. Tak tomu říkám první rande

[Jarka]

Mezi brouky ležím už pár dní, stěhujeme se z místa na místo a všude nás něco žere...a to mě trochu se....
Od brouků jsem sežrána, od komárů vopíchaná, prostě radost až do rána. Ať žije Indie

[salmo1cz]

Je to pohyb v tomto případě chůze, která urychluje a zvyšuje peristaltiku střev.
Je to požehnané chodit.
Zásoba toaletního papiru je základním předpokladem zdárného výletu.

[Pedrito]

Mezi brouky ležím už pár dní, stěhujeme se z místa na místo a všude nás něco žere...a to mě trochu se....
Od brouků jsem sežrána, od komárů vopíchaná, prostě radost až do rána. Ať žije Indie

Já ti to říkal. Kdybys byla zabalená v sárí s bindim na čele, ani hmyz by si necuc.
V pravý tečce je kurkuma, a tu oni nesnášej