Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

Ale blbá pica nic jiného nezná,

Jen neutuchající masturbaci láskou

Jak tady roky předvádí

A obaluje lásku vycteninama z internetu...


Láska není Já!!!

[vostalpetr]

Lakšmí (v sanskrtu लक्ष्मी lakṣmī; zvaná též Šrí Lakšmí) je hinduistická bohyně, manželka boha Višnua. Bývá spojována se štěstím a hojností, ale je i vtělením krásy. Narodila se jako dcera mudrce Bhrgua, po zapuzení bohy a útěku do oceánu se v celé své kráse znovu zrodila při kvedlání mléčného oceánu, sedíc na lotosovém květu. Ačkoli jí spíše jen zřídka bývají zasvěcovány zvláštní chrámy, hinduisté se k ní modlí velmi často. Jejím jízdním zvířetem je sova. Bývá zobrazována se dvěma či čtyřmi pažemi. Lakšmí je také ukázkovým příkladem indického ideálu manželky. Proto doprovází avatáry Višnua, když skrze ně vstupuje do našeho světa (Ráma a jeho žena Síta, Kršna a Rádha, popř. Rukminí).

Kód: Vybrat vše

Mahákálí ( sanskrt : महाकाली , romanizováno :  Mahākālī ) je hinduistická bohyně času a smrti v šaktistické tradici zaměřené na bohyně . Je také známá jako nejvyšší bytost v různých tanterách a Puránách.

Mahákálí
Bohyně matka
Bohyně času a smrti [ 1 ]
Člen Mahávidji

Mahakali, Národní muzeum, Dillí
Dévanagarí
mahakálština
Sanskrtský přepis
Mahákálí
Příslušnost
PárvatíŠaktismusKaliLakšmíTrideviSarasvatí
Příbytek
Manidvípa
Mantra
Oṁ Mahākālikāyai namah
Om Kali Mahakali Kalike Parameshwari Sarvanand kare Devi Narayani Namostute
Zbraň
Dhāl štít , trishul , meč , dýka , luk a šíp , šavle , kobra , gada , čakram , oprátka , vadžra
Choť
Šiva jako Mahákála
Podobně jako Kálí je Mahákálí divoká bohyně spojovaná s univerzální mocí, časem, životem, smrtí a znovuzrozením i osvobozením. Je manželkou Bhajravy , boha vědomí, základu reality a existence. Mahákálí je v sanskrtu etymologicky feminizovaná varianta Mahákály neboli Velkého času (což se také interpretuje jako Smrt ), v hinduismu Šivy .

[vostalpetr]

Ramana říká: Nemusíš opustit domov, práci nebo povinnosti. Stačí opustit myšlenku, že „já jsem ten, kdo to všechno dělá.“


A proto sám opustil školu...

Je fajn, když někdo rádi opak toho, co sám udělal...

[vostalpetr]

Zásadní pravda zní:

Mysl se nemůže překonat sama.
Snažit se ji ovládat, potlačovat nebo čistit – to je jen další hra ega, kde se jedno „já“ snaží ovládnout jiné „já“. A to je nekonečný cyklus karmy.

Řešením není boj, ale návrat ke zdroji myslitele.
Ramana nás nevybízel k boji s myslí. Neříkal, abychom potlačili emoce nebo odstranili myšlenky. Dal jen jediný pokyn:

Pohleď na toho, kdo myslí.
Sleduj ho, dokud nezmizí.
A zůstane jen ticho – žádná mysl, žádná karma.

Není třeba mysl zabíjet.
Stačí přestat věřit, že jsi mysl.



Fakt výborná rada,

Kdo asi tak bude tu pozornost na sebe otacet ?

Kdo asi bude přestavat věřit ?


Asi mysl doprdele, kdo jinej ne ?


Takže popírá to co řekl, že se mysl nemůže překonat,

Když tu bude celé dělat mysl...


Fakt paráda, tydle řeči...

[vostalpetr]

Ale pravda sama je tichá, hluboká a klidná




Tak proč jsi tak užvaněna, plytka a blbá ?

Nějak tě ta pravda nezměnila,

Furt stejný blbka

Co mele kraviny pro své sebeoblbovani..


Ty bez ty propagandy nemůžeš bejt,

Musíš si udržovat hladinku oblbenosti,

Aby jsi se nepropadla zpět do mindraků utrpení

Protože pro krávu tvých kvalit je život utrpeni ...


Nechceš zkusit jít do prdele ?

To by byla nepříjemná pravda...

[vostalpetr]

Nejde o čin mysli, ale o světlo vědomí

Ano, na první pohled to vypadá, že „mysl“ má teď udělat nějaký nový trik: otočit se na sebe, hledat „kdo jsem já“. Ale Ramana nikdy netvrdil, že to má dělat mysl jako mysl (tedy jako myslící, snažící se, analyzující entita). Říkal:

„Otáčej pozornost k tomu, kdo myslí.“

A zde nejde o aktivitu mysli, ale o vědomou pozornost, která předchází mysli. To vědomí, které si je vědomo, že tu je myšlenka, je před tou myšlenkou. To je klíč.




Ty jsi taky klíč, ale od prdele,

Kdo tam asi tu pozornost otočí ty moudra pico ???


Mimochodem, teď je v Praze Bráhman, Mahárišiho následovatel,

Kterej to roky učil,

Ale už neučí,

Protože mu konečně došlo,

Že se to nemá dělat záměrně ale stát samo spontánně

Takže učí klid

Ale i to dle mého názoru by se mělo stát spontánně


Takže,

Strč si svý moudrý kopírky do prdele ty blbá kravo,

A až to budeš dělat,

Tak se podívej ty jelito pitomý,kdo tam tu pozornost otočil...



Následuješ mysl !!!

Ťy blbá zkurvena guruovska Pico...


Jelito blbý, zkurveny, hnusný zesrany, posrany a vymrdaný !!!

[vostalpetr]

čistě logického pohledu se to zdá nemožné – jako by si had měl sám spolknout svou hlavu. Ale v přímé zkušenosti se děje něco jiného: když se „já“ obrátí dovnitř, rozplyne se do ticha. Nejde o to, že by mysl „přestala věřit“ – spíš odpadne víra v to, že jsem tou myslí.


Ty jsi jelito,

Když se díváš do levá,

Tak se asi nedívás doprava

Takže to co je vpravo přestane existovat ???



Mysl se nikam nerozplyne, jen není činná

Kundo debilni...

Žádná víra neodpadné, nikdo není idiot aby si myslel že je mysl a jen mysl

Nebo jen a jen tělo

Každej si sebe uvědomuje jako vědomí které si vše uvedomuje


Lidí nejsou idioti, ale ty jsi idiotka..

[vostalpetr]

Není to úsilí, ale ochota podívat se, co je za tím, kdo si myslí, že myslí.





Ty jsi blbá krava !!!!!!!!!!!!!

[vostalpetr]

A kdo si asi myslí že se má podívat na toho kdo myslí ?

Asi tvoje prdel !!!

[vostalpetr]

Pravá duchovní cesta není převzatá – je objevená

Opravdová duchovní cesta není „blábol“, který jsme převzali od druhých. Není to názor, teorie nebo cizí systém. Je to přímé poznání, které přesahuje slova, mistry i nauky. A právě tím se stává nepohodlnou – protože nemůže být uchopena, kontrolována ani vlastněna egem.

Kdo v sobě objeví ticho Bytí, nemusí „hlásat pravdu“ — prostě je.
Kdo ji neobjevil, často cítí nutnost ji zneplatnit – protože mu připomíná, že existuje něco, co ego nepřekoná silou, argumentem ani výsměchem.


A ty jsi něco objevila ty idiotko ???

Kdybys objevila, tak nebudeš furt kopírovat hovadiny z internetu,

Vytrzeniny že spontánního osvícení...



Vždyť ty kundo nemáš nic vlastního,

I když vlastně jo

Duchovní guláše nepochopení...


Ty jsi pochopila leda hovno,

Ty guruovska prostitutko

A ještě si myslíš kundo blbá, že se někdo z toho tvýho schovaní za kopírky asi posere..

A proto cítíš neutuchající potřebu to srát na tu svoji poradnu

A oblbovat se tím

Ty fanatická blbá pico..


Výsledkem toho tvého klidu býti je sraní hoven !!!!

To je klid jen sebeoblbovani myslí,

Čím víc myslíš, tím víc si myslíš že nemyslíš

Ty obluzení debilko !!!


Zález do prdele,

Jelito blbý !!!!!!!!

[vostalpetr]

Na rozdíl od tebe debilko,

Se neoblbuji hovnem

Ticha býti

Ani láskou a štěstím


A na nějaký hovno jako ticho nebo býti se můžu leda vysrát

Pozornost se má uvolňovat a ne oblbovat

Ty debilni kravo..

[vostalpetr]

Bdělost není zaměřování pozornosti na něco,

Ale naopak uvolňování pozornosti od všeho pozorovaného

To ti ovšem tvůj slepičí mozek nepobere

Takže si strč všechny ty svoje svatý hovna

Do prdele..

[vostalpetr]

Ramana Maháriši i další Mistři nevyzývali k žádné analytické duševní činnosti, ale k obrácení pozornosti zpět ke zdroji – ke svědkovi myšlení, ke světlu vědomí, které si je vědomo, že „něco si myslím“.

„Když chceš poznat, kdo jsi, neptej se mysli. Jen sleduj, odkud přichází pocit ‚já‘.“
– Ramana Maháriši

V tomto tichém zkoumání nezůstává žádné „já“, které by něco pochopilo. Není to výkon, není to čin, není to intelektuální úspěch. Je to odevzdání. Ustoupení zpět do Toho, co tu bylo dřív než jakákoli myšlenka o „mně“.


Takže znovu debilko,

Kdo asi otáčí tu pozornost zpět ke zdroji ?

Tvoje prdel ?

Je to výkon, čin, intelektuální nepochopení, úsilí

A sebeoblbovani !




Toto se má stát spontánně

A na že to někdo bude dělat dle nějakých pitomych rad !!!


To se ale u těch svých mistrů co koírujes jak pitomá pica nedoctes..


Strč si svoji poradnu moudrý sraček do prdele,

Protože lze poradit pouze jediné,

To aby každý následoval svou karmu

A ne cizí hovadiny


Na to ovšem postačí jedna věta

A ne nekonečný blábolení pitomych mistru

Co vědí leda hovno..

[vostalpetr]

Zpráva celému světu


Nemějte starosti vůbec o nic


(Mooji) Kdybych chtěl sdělit zprávu, pro celý svět,


pro celičký svět,


řekl bych, nemějte starosti vůbec o nic,


nemějte starosti vůbec o nic.


Pamatujete si tohle,


že zde nejste náhodou, ne? Ani v této formě.


Toto je pouze kostým, na chvíli, který musíme nosit.


Ale ten, kdo je za tím kostýmem, ten je věčný.


Tohle musíte vědět!


Když to víte a věříte tomu, nemusíte mít s ničím starosti.


Nebudete panikařit, nebo se chovat unáhleně.


A povolíte sami sobě pouze,


pouze ne jen vždy reagovat, ale také být v tichosti.


a spatříte svou mysl, jak se znovu hezky vrací do vašeho srdce


a tehdy začnete vidět ve svém přirozeném stavu, z vašeho přirozeného stavu.


A chci říct, že tento svět je plný lásky.


A vaše srdce, vaše Bytí je tak plné lásky, plné míru.


Nemusíte někam chodit, abyste našli mír.


Nemusíte jít do Indie, abyste našli mír.


Nemusíte jít do Himalájí, abyste našli mír.


Nemusíte jít do Karibiku, abyste našli mír nebo štěstí.


Protože je přesně tam, kde jste.


A kdybych měl něco sdílet,


pak by to bylo tohle,


že vaše já, když řeknete "já",


ten opravdový význam "já" je radost!


Je to štěstí, je to život a je to také pozorování života.


Takže všechny ostatní věci, všechny ostatní věci


nemají žádnou velkou důležitost, víte?


Všechny ostatní věci jen plují kolem, jako obláčky na nebi.


Nechcete se pověsit na žádný obláček, protože jak dlouho to vydrží?


Nechte je přejít, nechte je přejít.


A tím není míněno, že byste si neměli užívat své rodiny,


užívejte si cokoliv, užívejte si, co příjde. Ale nedělejte si s ničím starosti.


Jen buďte šťastní, šťastní, šťastní.


A vězte, že cokoliv se v životě stane,


konečný závěr je všechno je v pořádku, vše je v pořádku.


Namaste. Namaste.


Namaste... To je vše, co vám chci říci.


Šťastní, šťastní, šťastní.


Vědet tohle Když řeknete "já",


ten opravdový význam "já" je radost, štěstí, život -


a také pozorování života.


Užijte si to, co příjde, ale nedělejte si s ničím starosti.


Prostě jen buďte šťastní, šťastní, šťastní.


Vědět, že cokoliv se v životě stane, konečný závěr je


Všechno je v pořádku, vše je v pořádku.


Namaste!

:)





Všechno v pořádku není,

Přebírání cizích hoven v pořádku není !!!

I kdyby třeba tvrdily že všechno je v pořádku,

Nebo že všechno je špatně apd.

To jsou cizí koncepty

A jejich přebírání je sebeoblbovani !!!


Ťo je dobrý leda pro opice,

Pro lidi nikoliv

Lidé mají individuální karmu

Zatímco opice leda tu kolektivní...

[vostalpetr]

Pokud se na tuto otázku opravdu zaměříme, začneme si uvědomovat, že pozorovatel sám není jen další věcí v řadě vnímatelných objektů. Není hmotný, nemá tvar, není možné ho uchopit ani popsat slovy. A přesto je tím nejbližším a nejstálejším aspektem naší existence – je to samotné vědomí, v jehož přítomnosti se objevuje celý náš svět.

Tento objev není filozofickou hrou ani psychologickou teorií. Je to živá, přímá zkušenost, která může přinést hluboký klid a vnitřní svobodu. Když se obrátíme k tomu, kdo vnímá, namísto neustálého pronásledování toho, co je vnímáno, začneme se dotýkat podstaty pravdy.

Každá jiná otázka se týká pouze proměnlivého světa. Tato jediná otázka – „Kdo jsem já?“ – nás může přivést k poznání toho, co je neměnné, věčné a skutečné.



To je jen pitomá sebestřednost

Protože pozorovatel, pozorované a pozorování je jedno a to samé

Výsledkem je pak jen sebestředné uvědomění Atmanu



Je nesmyslné kamkoliv zaměřovat pozornost,

I když je faktem

Že toto jde egu nejlépe

Někam se pripitomele zaměřovat...

[vostalpetr]

Když hledání končí

Když se Pravda pozná přímo, už není rozdíl mezi Pravdou a blažeností. Není to „štěstí navíc“ k Pravdě. Je to její chuť, její vůně, její záře. Proto Mistři mluví o „blaženosti Bytí“ — protože když už není oddělený pozorovatel, není tu nic, co by od této blaženosti mohlo stát stranou.

Pravda bez blaženosti není úplná,
a blaženost bez Pravdy není trvalá.

Ve svém čistém poznání jsou jedno a totéž. A kdo je jednou zakusí, ví, že není kam uniknout — protože to, co hledal, je tím, kým je.

A tak když se mluví o blaženosti Pravdy, není to slib odměny, která čeká na konci cesty.
Je to připomenutí, že to, co hledáme, nikdy nebylo pryč.

Stejně jako když se mraky rozestoupí a slunce se objeví — ne proto, že by vyšlo, ale proto, že jsme ho uviděli.
A jeho světlo není jen světlem… je teplem, které proniká až do srdce.

Taková je blaženost Pravdy.
Ne jako pocit, ale jako samotné bytí.
Bez začátku, bez konce, bez podmínek.

Stačí si všimnout, že už jsme doma.
Návštěvník






Co to zase meles ty debilko ???


Tahni s pravdou do prdele !!!


Já je prostě Já


A ne nějaká zasrana pravda, ty katolický hovado blbý


To jenom sraci co serou hovna tomu říkají pravda






Takže žádná pravda Pico zkurvena,

To je jenom propaganda mindraků

Zkurvenců co vědí hovno

A tak svýmu hovnu říkají pravda !!!

[vostalpetr]

Jsi odporná zkurvena blbolici velepica,

A to je pravda !

Ale Já je Já

A ne nějaká pravda...

[vostalpetr]

Prostě jen buďte šťastní, šťastní, šťastní.



Tahni s tím Mooji do prdele,

Mohu mít jakýkoliv pocity

A mohu se s tim ztotožňovat i neztoznovat

A rozhodně se nemusím posrat z vašeho

"Věčného štěstí"


Proč by měli být všichni šťastní ?

Klidně ať si jsou jací chtějí být !!!

[vostalpetr]

https://youtu.be/7Zdrw6SKv_s?si=9MxAKWbDS0WI7dvk

[vostalpetr]

Odpoutání – cesta k pravdě v srdci



Nikoliv gulášová idiotko,

Cesta k pravdě a k srdci vede skrze připoutání...

Jak asi jinak by jsi se do toho srdce ty blbá pico dostala ?

I když v tvém případě pocitarsky kundy co má hlavu na hovno už v tom srdci připoutaná jsi

A proto jsi taky veleblbka neschopná myšlení a poznani

Schopna pouze sraní blbych hoven...



Takže čau kundo zpitomnela pravdou...