Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

Mrdka

Mrdka

Mrdka

Mrdka


Lži, dezinformace, blábolení návod na sebeoblbovani



Prostě blbá kunda co jen sere hovna

[vostalpetr]

To je horší než blábolení politiků a náboženských blbů...

Samý lži a hovna !

[vostalpetr]

Nechtěj být jiný.







Rádi piča která chce být šťastná !

A je posrana z neštěstí!

Rádi piča vyblbana učením Napoleona Hilla !!!

[vostalpetr]

Vyjebaná mrdka co se oblbuje pocitama štěstí z vykopirovanych duchovních konceptů

A ještě tydle sebeoblbovacky doporucuje druhým




Hnusná odporná svině ...

[vostalpetr]

Ty její bláboly jsou lži a pózy

Sebeoblbovani a záměrně přitahování pozornosti

To tu kundu nabíjí stejně jako toho jejího egregora

Co jí slíbil štěstí


Hnus...

[vostalpetr]

Když člověka potká nějaká tragédie, tak na to může reagovat útěkem od reality k nějakému štěstí, vytěsnění, "překonání" a člověk se z toho jak se říká může i zbláznit, jako ta Viktorka, nebo jen tak trochu a to umělé štěstí si pořád potřebuje potvrzovat, aby se to vytěsněné nevrátilo do vědomí.
Aby tohle nenastalo, tak je dobré si to prosmutnit, protruchlit, uvolnit to, přijmout to, přijmout sebe a pak to naopak může být pokrok na cestě skutečného poznání, osvobození.
A je to proto i krásné, od srdce, vylité srdce, lidské, skutečné. A nebudí to odpor jako ty Janiny věčná moudra a sebeobhajoby.

Tak, tak.

Jenže když to člověka semele

Tak jedinou možností je pro něj útěk

Ale o moc se to asi nezlepší

Protože z nechtěni a chtění se dá pěkně blbnout

Obzvlášť když jde o život !

Ale to neznamená, že si kvůli tomu ostatní nechají srát na hlavu !!!

[vostalpetr]

A pokud tady chce vymrdavat dle návodu k sebeoblbovani

Dle Napoleona

Tak to už má úplně smůlu

Piča ignorantská

Ať si táhne krmit egregora ke katolíkům

Stejně je to jejich egregor !

[vostalpetr]

Tam se může chlubit svátozari nad hlavou

Všichni budou cubrnet na ty "plameny nad hlavou"

A může jim dávat pomazání božím Duchem!

A možná ji vyhlásí svatou, jen musí sfouknout nějaký ten zázrak

Třeba přestat srát hovna !

[vostalpetr]

Debilni piča z internetu,

Myslí si že osvícení se dokazuje blábolením a poučováním !

To umí přece každej

Na to si stačí přečíst jednu knihu...

[vostalpetr]

Proto Mooji říká něco, co může znít velmi překvapivě:
„Ty jsi dříve než toto vědomí.“

Takové tvrzení není snadné pochopit intelektuálně. Mysl je zvyklá hledat odpovědi v pojmech a vysvětleních. Toto poznání však není výsledkem analýzy. Postupně se vyjasňuje přirozeně, když člověk zůstává jako tiché, beztvaré vědomí, které vše pozoruje.

V této prosté přítomnosti se pravda neobjevuje jako nová myšlenka. Spíše se odhaluje něco, co tu bylo vždy – tiché, neměnné a svobodné bytí, které je základem všeho.

"Pravda, o které mluvíme, není slovo, myšlenka ani názor. Je to samotné bytí, které je stále přítomné, tiché a neměnné. Nemusíš se k němu snažit dostat, protože už je tu – je to to, co jsi."



A co jako je na tom nepochopitelné ?

A co je to za blábol a píčovinu,

Že býti je neustále přítomné, tiché a neměnne ???

Nic takového

Ego o Já nemá ani tušení !!!

Takže jediné o čem ví je pocit býtí

O Bytí nemá žbla tušení

A navíc, Já není pouze a jen Býti !



Takže prostě snůška pitomosti !!!

[vostalpetr]

Takovýhle bláboly může mastit jen idiot !!!

[vostalpetr]

V tomto krátkém dialogu se objevuje jeden z velmi typických paradoxů duchovní cesty. Tazatel říká: „Pokud není nic k dělání, pak vlastně nevidím, co bych měl dělat.“ Na první pohled se zdá, že pochopil podstatu duchovního ukazování – že pravé Já není výsledkem nějaké činnosti nebo úsilí. Přesto však cítí určitou nejasnost.


Jakej paradox,

Co je na tom zvláštního že ego nic nedělá ?

Jaká nejasnost ?

Jenom pitomec si může myslet, že když nic nedělá a spočine v tichu a klidu

Tak už není ego !!


Celej ten rozhovor je naprostá píčovina

A Mooji na to odpovídá jako spravnej picus od Papajiho

Mele nesmysly o nějakém býti...

[vostalpetr]

Pravda, o které mluvíme, není slovo, myšlenka ani názor. Je to samotné bytí, které je stále přítomné, tiché a neměnné. Nemusíš se k němu snažit dostat, protože už je tu – je to to, co jsi."
Návštěvník



Prvotřídní blábol a pitomost !

Todle hovno vysrala debilni IA na podkladě Moojiho blábolům o bytí !!!

Býti není egem vůbec uvědomováno, ego nic neví o Já !

[vostalpetr]

Jak rozpoznat, kdo skutečně touží po Pravdě a svobodě, a kdo se drží iluzí ega






Ten kdo touží po Pravdě a svobodě se drží iluzí ega !

Tak jednoduché to je !!!

[vostalpetr]

Jak poznáme, že jsme na správné cestě?

Když se začneme otevírat Pravdě, zjistíme, že náš vnitřní svět je klidnější, že začínáme vnímat svět s větší empatií a že naše srdce se plní vděčností za každý okamžik. Pokud však pociťujeme strach, odpor, nebo neustálou potřebu kontroly, je to signál, že naše ego ještě drží otěže a brání nám vidět věci takové, jaké jsou.

Otevření se Pravdě je postupný proces, který nás někdy může bolet, ale tato bolest je vždy jen zbytkem iluzí, které musíme nechat odejít. Když se zbavíme ega, objevíme pravou svobodu — svobodu, která není podmíněná vnějšími okolnostmi, ale pochází z naší vnitřní harmonie a porozumění. Proto je důležité neztrácet víru a trpělivost, protože každá změna, i ta malá, nás přibližuje k tomu, co je skutečně pravdivé.


Jj,

Dobrej sebeoblbovak !

Ale jinak, pozná se to velice jednoduše,

Přestane nás zajímat jestli jsme na správné cestě !

[vostalpetr]

To jsi zase splácala píčovinu,

Tak jako vždycky

Ty toužící kundo blbá !!!

[vostalpetr]

Obrana našich názorů a přesvědčení: Ego se drží našich názorů a přesvědčení, protože je ztotožňuje s naším "já". Pokud máme tendenci bránit své názory až do krajnosti, místo abychom je otevřeli jiným perspektivám, může to být známka toho, že naše ego je v pozadí. Skutečná pravda není závislá na našich názorech; je nezávislá na tom, co si myslíme, že víme.




Někdy si tenhle blábol

Laskavě stáhni sama na sebe a na ty svoje píčoviny

Jimiž nás denodenně obstastnujes ..

[vostalpetr]

Jo,

Abych nezapomněl

Táhni do prdele !!!

[vostalpetr]

PS

A můžeš mně věřit,

Že je mně naprosto jedno

Jestli je nějaká skutečná pravda závislá nebo nezávislá na tomto mém názoru

Já na něm rozhodně trvám !

[vostalpetr]

dnešním světě plném informací, stresu a neustálého pohybu se může zdát, že klid a mír v srdci jsou téměř nedosažitelné. Mnoho lidí věří, že vnitřní klid přijde až tehdy, když se vyřeší vnější okolnosti – až skončí pracovní tlak, až se stabilizují vztahy nebo až se život konečně „usadí“.

Staré duchovní tradice však ukazují jiný pohled. Mudrci jako Ramana Maharshi nebo Nisargadatta Maharaj opakovaně zdůrazňovali, že skutečný mír není výsledkem ideálních podmínek. Je to naše přirozenost – něco, co je v nás přítomné neustále, jen to bývá zakryto neklidnou myslí.

Tento přirozený stav popisuje starověká indická filozofie pojmem Sat-čit-ánanda.

---

Sat-čit-ánanda: Naše pravá podstata

Výraz Sat-čit-ánanda pochází ze sanskrtu a označuje základní kvalitu vědomí:

* Sat (Bytí) – čistá existence, která nepodléhá času ani změnám.
* Čit (Vědomí) – světlo pozornosti, díky němuž si uvědomujeme všechny zkušenosti.
* Ánanda (Blaženost) – hluboký, bezpříčinný mír, který se objevuje, když mysl přestane bojovat a toužit.

Nejde o stav, který bychom museli vytvořit nebo získat. Je to spíše naše nejhlubší přirozenost – podobně jako slunce, které zůstává stále přítomné, i když ho někdy zakrývají mraky.

Těmito „mraky“ jsou především naše myšlenky, emoce a neustálé reakce na svět kolem nás.

Mysl a svět forem

Naše smysly nás nepřetržitě vedou ven – do světa tvarů, zvuků, vůní a událostí. Mysl okamžitě reaguje a vše označuje:

„Tohle je dobré.“
„Tohle je špatné.“
„To chci.“
„Toho se bojím.“

Tím vzniká nepřetržitý pohyb mysli, který vytváří napětí a pocit oddělenosti.

Duchovní tradice často mluví o schopnosti vidět skrz formy. Neznamená to popírat realitu světa. Znamená to rozpoznat, že každá forma je jen dočasným projevem hlubší skutečnosti.

Podobně jako jsou různé šperky ve své podstatě pouze zlatem, jsou i lidé, věci a situace jen různými projevy téhož vědomí.

Když toto začneme vnímat, v pozadí každodenního života se objevuje tiché vědomí jednoty.

Cesta zpět k vnitřnímu tichu

Jak ale tuto hlubší vrstvu bytí skutečně prožít? Duchovní tradice nabízejí několik jednoduchých, ale velmi účinných cest.

1. Meditace: návrat k pozorovateli

Meditace není boj s myšlenkami ani snaha je násilím zastavit. Je to praxe bdělého pozorování.

Když začneme sledovat své myšlenky a emoce z odstupu, postupně zjišťujeme něco zásadního: myšlenky přicházejí a odcházejí, ale my nejsme těmito myšlenkami.

Jsme vědomím, které je pozoruje.

V tomto jednoduchém rozpoznání se rodí první skutečný klid.


2. Modlitba a mantra: ukotvení mysli

Zatímco meditace nás učí pozorovat, modlitba nebo mantra pomáhají mysl stabilizovat.

Opakování posvátného slova nebo krátké modlitby vytváří v mysli pevný bod. Pozornost se přestává rozptylovat a postupně se otevírá prostor ticha.

Modlitba navíc přináší ještě jeden rozměr – odevzdání. Když přestaneme mít pocit, že musíme vše kontrolovat, napětí v mysli přirozeně polevuje.


3. Láska: rozpouštění ega

Láska je jednou z nejmocnějších duchovních sil.

Když milujeme – ať už člověka, přírodu, místo na zemi, život nebo božství – hranice mezi „já“ a „ty“ se začínají rozpouštět. Ego, které nás neustále odděluje od ostatních, ztrácí svou sílu.

V otevřeném srdci nemá strach příliš prostoru. A tam, kde mizí strach, se přirozeně objevuje mír.


4. Sebedotazování: „Kdo jsem já?“

Jednou z nejpřímějších cest k poznání sebe sama je metoda sebedotazování, kterou proslavil Ramana Maharshi.

Její jádro je jednoduché:
položit si otázku „Kdo jsem já?“

Když se objeví strach, úzkost nebo silná emoce, můžeme se zeptat:

„Komu tato myšlenka vznikla?“
Odpověď zní: „Mně.“

Poté následuje druhá otázka:
„Kdo jsem já?“

Tato otázka obrací pozornost od problémů zpět ke zdroji vědomí. V určitém okamžiku mysl ztrácí schopnost odpovědět slovy – a zůstává jen čisté Bytí.


Klid, který nepřichází zvenčí

Většinu života hledáme klid ve změně okolností. Snažíme se upravit svět tak, aby odpovídal našim představám.

Skutečný mír však vzniká opačným směrem: když přestaneme být zcela ztotožněni s proudem myšlenek a začneme spočívat v hlubším vědomí, které je vždy přítomné.

Jak říkal Nisargadatta Maharaj:

„Stačí opustit to, co není pravdivé. Pravda se o sebe postará sama.“

Klid v srdci není něco, co musíme vytvořit. Je to to, co zůstane, když odložíme všechny falešné představy o tom, kým jsme.

Stačí na chvíli zpomalit, nadechnout se a obrátit pozornost dovnitř.

Možná zjistíme, že mír, který jsme celý život hledali, byl přítomen po celou dobu – tichý, neměnný a stále čekající v hlubině našeho vlastního bytí.
Návštěvník




Pěkné přežvykování konceptů

Stále dokola a stále špatně

Přebíras vyctene hovadiny

Kterými obstastnujes svý katolický srdíčko




Tak tě to baví ?

Přežvykovat koncepty !