Názorná ukázka debility Jany

[vostalpetr]

Takže opět,

Mistr a začátečníci !

A to samé Spira !


Jenže ty jsi debilka, DEBILKA !!!

[vostalpetr]

Nic píše:
"Uvědomte si, že není rozdílu mezi nekonečným, čistým vědomím a jeho obsahem… Vše je Já a blaženost…"
Eduard Tomáš

Ta tvoje neutuchající potřeba kopírovat cizí názory,

To není potřeba začátečníka se něco dozvědět,

Ale potřeba se oblbovát do té tvé vizialosvicenosti !!!

Dokazovat si, že to máš stejně a že jsi osvícená !


Jsi odporná blbka !

[vostalpetr]

Tady máš jeho knihu,

Užij si to debilko

Určitě se v tom najdeš, jak jinak že :

https://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/nisa ... oznani.pdf

[vostalpetr]

Osvobození od připoutanosti k tělu není útěk, popření ani boj. Je to rozpoznání, že to, co jsme, nikdy nebylo omezené na fyzickou formu. Tělo je nádherný nástroj prožívání, ale není vlastníkem života. A když se toto jasně uvidí, připoutanost se rozpouští sama - ne silou, ale světlem uvědomění.

Z mého pohledu a z pohledu mnoha neduálních tradic je tím, co osvobozuje, uvědomění Lásky, která není emocí, ale substancí bytí.

Láska jako homogenní pole vědomí, které prostupuje vše, nemá hranice. A tam, kde nejsou hranice, nemůže vzniknout připoutanost.

Připoutanost totiž vždy předpokládá dvě entity:

někoho, kdo se poutá,

něco, k čemu se poutá.

V prostoru, kde „vše je Já“, tato dualita mizí.
Láska se nemůže připoutat k Lásce, je jí.

Když se rozpozná, že podstatou všeho je jedno a totéž vědomí, tělo se přestává jevit jako pevná, oddělená entita.
Je jako obláček plující v nekonečném prostoru, ne jako vězení, ze kterého je třeba uniknout.

Tělo nezmizí. Ani jeho pocity, ani jeho potřeby.
Ale zmizí pocit vlastnictví: „Já jsem tohle tělo.“
Místo toho se objeví lehkost:
„Tělo se objevuje ve mně, v mém vědomí, jako součást Boží hry.“

To, co brání osvobození, jsou mechanismy mysli, které udržují iluzi oddělenosti a všechny mají společného jmenovatele, posilují iluzi, že jsme oddělené já uvnitř těla.

Posuzování
Když mysl hodnotí tělo („je špatné“, „je neduchovní“, „je překážkou“), vytváří napětí a odpor.
Odmítané se paradoxně stává ještě pevnější.

Odmítání
Snaha tělo překonat, potlačit nebo ignorovat je stále formou připoutanosti - jen s opačným znaménkem.

Toužení
Touha po „rozpuštění ega“, „osvícení“ nebo „opuštění těla“ je stále touha někoho, kdo se snaží něco získat.

Ztotožnění s myšlenkami
Mysl vytváří příběh „já jsem tělo“ a pak se ho snaží překonat.
Ale příběh nikdy nemůže zrušit příběh.

Vnímání druhých jako oddělených
Jakmile vidíme druhé jako „jiné“, automaticky se zpevňuje pocit „já tady“ a „oni tam“.
A tím se posiluje i připoutanost k tělu jako hranici mezi námi.


Osvobození nepřichází skrz úsilí, ale skrze rozpoznání:

že Láska je podstatou všeho,

že vědomí není uvnitř těla, ale tělo je uvnitř vědomí,

že není nikdo, kdo by se mohl připoutat,

že není nic, k čemu by se mohl připoutat.

Když se tohle vidí a rozpoznává, připoutanost se rozpouští sama, jako když se mlha rozplyne v ranním slunci.

Osvobození od připoutanosti k tělu neznamená, že:

přestaneš cítit bolest,

přestaneš mít emoce,

tělo přestane existovat.

Znamená to, že:

bolest se objeví, ale není „moje“,

emoce přijdou a odejdou jako vlny,

tělo je prožíváno s lehkostí, ne jako identita.

Tělo se stává nástrojem radosti, přestává být vězením.
Je součástí hry, ne jejím hráčem.


Připoutanost vzniká jen tam, kde je dualita.

Dualita mizí, když se rozpozná, že vše je jedna Láska.

Tělo není překážka, ale jev v prostoru vědomí.

Osvobození nepřichází skrze boj, ale skrze jasné vidění.

To, co brání, jsou mechanismy mysli: posuzování, odmítání, toužení, oddělování.

Když se rozpozná pravá podstata, připoutanost se rozpouští sama.
Návštěvník

Blábolení zblbly kundy,

Ztotoznene s tělem, představami a pocity

Co jí šroti v blbý hlavě ...

Bláboly a hovna sebeoblbovani ...

[vostalpetr]

Sebeoblbovani, sebeoblbovani a sebeoblbovani

Hovny, hovny a hovny...

[vostalpetr]

To, co brání, jsou mechanismy mysli: posuzování, odmítání, toužení, oddělování

Nikoliv kundo pitomá,

To jsou jen tvý zasrany mindraky


To co brání je ztotožňování !!!

Zkurvena zasrana idiotko !!!

Blbá kunda co jen sere hovna svý debility

Mindracka idiotka ..

[vostalpetr]

Když se rozpozná pravá podstata, připoutanost se rozpouští sama.

Jenže láska není žádná podstata,

Leda tak podstata tvý pitomosti a sebestrednosti

Takže ty se rozpouštíš leda ve své pitomosti !


A proto jsi taky vyblbana kunda

Blabolici hovna...

[vostalpetr]

Nevíš nic,

Ale hoven naseres kopec

Čím víc hoven, tím víc štěstí ..

[vostalpetr]

V prostoru, kde „vše je Já“, tato dualita mizí.
Láska se nemůže připoutat k Lásce, je jí.

Ale ano, může !

Na to stačí i taková pitomá představa jako že láska se nemůže připoutat k lásce !

A už je připoutaná a zblbla !




Debilko, víš hovno, seres leda hovna, žiješ v hovnech a i hovno jsi !

[vostalpetr]

A proto

Jsi také ustavičně posílána do prdele

S tím svým pitomým blábolením kterým se oblbujes

Do svého zacyklovaneho zpitomeni !

[vostalpetr]

Táhni do prdele ztotožněna kundo !