Lidé se ptají, co vlastně hoří v pekle? Všichni mistři odpovídají, že tam hoří svévole. Ale já tvrdím, že v pekle hoří "ne".
Tímto výrokem myslí mystik Mistr Eckhart Eckhart z Hochheimu to, že utrpení (peklo) nepramení z trestajícího Boha ani z pouhé lidské tvrdohlavosti, ale z odporu vůči Boží přítomnosti. Peklo je podle něj způsobeno stavem, kdy se lidské „já“ staví proti Bohu a odmítá splynout s jeho vůlí.Eckhart tuto myšlenku ilustruje na slavném přirovnání s žhavým uhlíkem:Popření vnějšího trestu: Pokud položíme uhlík na ruku, nepálí nás oheň samotný, protože ruka oheň nemá. Pálí nás právě to, co ruka nemá a čím se od uhlíku liší – tedy její odpor neboli vlastní „ne“.Absolutní jednota nepálí: Kdyby ruka měla tutéž podstatu jako oheň (kdyby s ním zcela splynula), jakýkoliv další oheň by jí nemohl ublížit.Podstata utrpení: Stejně tak je to s Bohem. Bůh a blažené duše mají absolutní, sjednocenou podstatu. Duše, která je od Boha odloučená a lpí na svém vlastním vzdoru (na svém „ne“), trpí v jeho přítomnosti.Zatímco ostatní učitelé tehdejší doby označovali za zdroj utrpení svévoli (tzn. když člověk prosazuje své vlastní, sobecké chtění místo Božího plánu), Eckhart šel hlouběji. Tvrdil, že skutečným problémem je absolutní negace – jakékoliv vnitřní „ne“, které staví bariéru mezi člověkem a Bohem. Utrpení končí ve chvíli, kdy člověk své „ne“ zcela odevzdá a přijme jednotu.
Od Boha nás neodděluje nejake "ne"
Ani nas s ním nespojuje nějaké "ano"
To co nás odděluje jsou vasany a samskary - tedy ztotožnění!
A ty vznikají ztotoznovanim s chtěním a nechtěni !
A rozpouštějí se otevřením se Božímu duchu
Tedy puštěním osobní vůle které vede k přijmutí chtěných i nechtěných vizi zpět do Vědomí
Což je otvírání se Božímu duchu a jeho působení
Jednoduše nejde ani o "ne" ani o "svévoli"
ale o ztotožňování se s konatelstvim !!!
Toužít po štěstí a lásce je stejná (mnohdy mnohem horší) připoutanost
Než utíkat před utrpení. !!!
Oblbování se chtěným a potlačení nechtěného vede k mindrakům
Komplex méněcennosti (inferiority), hovorově „mindrák" (z něm. Minderwertigkeitskomplex), je celkový pocit nedostatečnosti, hluboká pochybnost a nejistota o sobě samém – zejména pokud neodpovídá skutečnosti. Od sebekritičnosti se liší tím, že člověk tento pocit skrývá nebo i zastírá přehnanou „kompenzací“, například arogancí a asociálním chováním; paradoxně se může vyvinout komplex nadřazenosti (superiority), v podstatě jako součást nebo zvláštní případ komplexu méněcennosti. Od pokory se liší tím, že se s ním člověk nedokáže smířit, nedokáže sám sebe přijmout, jaký je.
V extrémních případech to vede až k vytvoření nové identity,
Při přičemž stará identita je popřena a potlačena do nevědomí
Čili já nejsem já, nýbrž jsem .....(Cokoliv lepšího a vznešenějšího a cokoliv čeho se nedotýká utrpení)
