Nisargadatta: Utrpení jako budíček
Nisargadatta Maharadž měl k utrpení velmi specifický, téměř milosrdný přístup. Nebral ho jako chybu v systému, ale jako nezbytný nástroj destrukce iluzí.
Nisargadatta říkal: „Utrpení vás upozorňuje na to, že žijete v iluzi. Je to jako bolest v těle, která vás varuje před nebezpečím. Celé vaše utrpení pramení z toho, že toužíte po pomíjivém a držíte se toho, co nemá trvání.“
Zatímco mysl se snaží zařídit si život tak, aby v něm bylo co nejméně utrpení (což je past, protože první pravda říká, že ve formách to dlouho nevydrží), Nisargadatta nás vede k tomu, abychom utrpení použili jako palivo k obratu dovnitř. Utrpení nás má unavit. Má v nás zlomit víru, že v tomto světě najdeme domov.
Utrpení nemá nic společného s iluzi,
Má společné pouze ztotožňování s pocity a myšlenkami
To je vše !
A z toho důvodu není cestou k probuzení
Protože mindraci opět budou dělat to samé co předtím,
Ztotožňovat se pocity a představami
Tentokráte ovšem s pozitivní představou že existuje únik z utrpení !!!
Pouze se ze stavu tamasu posunou do stavu radzasu
A budou se honit za hledáním štěstí !
Z louže pod okap !
Mezi oblblikem neštěstí a oblblikem štěstí není rozdíl
Oblblik je prostě oblblik !
Oblblici se neustále potřebují něčím oblbovát,
Obvykle pitomými bláboly o neštěstí a štěstí !!!
Těžký je život oblblika,
neboť oblbováním se štěstím se oblbenost neštěstím nerozpustí
Nýbrž se zacyklí
A z oblblika se stane pitomec blabolici stále dokola své oblbenosti
o štěstí a neštěstí !
