Ničím nepodmíněná láska bez pohybu
Se zánikem iluze oddělenosti mizí ego i připoutanost k mentálním projekcím. Tím zároveň zaniká i představa, že je tu někdo, kdo má něco získat, a něco, čeho je třeba dosáhnout. Neexistuje „druhý“, vůči němuž by bylo nutné se vztahovat.
Nepodmíněná láska proto není vztahem mezi dvěma bytostmi, ale samotnou povahou bytí. Nevzniká z potřeby, změny ani pohybu. Kde končí pocit odděleného já, tam mizí i pocit nedostatku.
Láska je neměnná a úplná. Nepotřebuje se rozšiřovat ani proudit, protože není ničím omezena a nic jí nechybí.
Je bez pohybu, protože je vším, co je.
Co je vším, nemá kam jít a nemá co získat.
Pohyb předpokládá směr, cíl a vzdálenost - a ty existují jen tam, kde je oddělenost.
To, co je celkem, se nemůže pohybovat, protože není nic mimo něj.
Takovej blábol,
Mazej do píči píčo nehybná !
