Vasána „já jsem ten, kdo prožívá“ I když zmizí potřeba hodnotit („tohle je špatně“), může zůstat velmi tichý pocit: „já jsem ten, komu se to děje“ „já jsem pozorovatel“ Tohle je extrémně subtilní. Už tam není soud, ale pořád je tam centrum."
Nicméně dochází k uvolnění, mizí iluze oddělenosti, není potřeba oddělovat pozorovatele od pozorovaného a ani od pozorování, když se neděje nic, co je špatně. Není tu napětí. Dojde k samovolnému uvolnění, samadhi.
"2. Vasána kontroly Myšlenka „vím, co je špatně“ často souvisí s kontrolou, ale kontrola může přežít i bez ní: „mělo by to jít jinak“ „něco bych měl/a upravit“ „musím to pochopit / dotáhnout“ I bez explicitního soudu zůstává jemné tlačení reality."
Proč by něco mělo být jinak, když nic není špatně? Proč by se mělo cokoliv opravit, když nic není špatně, proč by se mělo cokoliv dotáhnout, když nic není špatně? Projev (proměna, úprava, dotažení, pochopení..) tady může být aniž by tu vznikal odpor k tomu, co je, s vírou, že víme, co je špatně. V celistvém poznání skutečnosti není špatně vůbec nic.
"3. Vasána hledání (spirituální i běžná) Velmi nenápadná, ale silná: „ještě nejsem tam“ „něco chybí“ „musím dojít k pochopení / osvobození“ - Není-li tady víra v myšlenku, že "vím, že cokoliv z toho je špatně" dochází k uvolnění i těchhle tencencí. "Tohle je paradoxní, protože i touha „zbavit se vasán“ je sama vasána."
Ano, přesně tak, ovšem kde by se vzala touha se čehokoliv zbavovat, když zmizelo přesvědčení, že cokoliv je špatně?
"4. Vasána identity (příběh o sobě) I bez soudů může běžet: „jsem někdo, kdo prochází procesem“ „jsem ten/ta, kdo pochopil/a víc než dřív“ „jsem ten/ta, kdo se osvobozuje“ Ten příběh nemusí být negativní — ale pořád drží individualitu."
Pokud tu není přesvědčení, že cokoliv z toho bylo, nebo je špatně, tak není možné, aby se to nerozplynulo celé v jednotě Bytí, ve které není nic špatně. :D))
"5. Vasána preference (přitahování a odpuzování) I bez myšlenky „to je špatně“ zůstává: tíhnutí k příjemnému odpor k nepříjemnému Tohle je hodně tělesně zakořeněné, není to jen mentální."
Bytí samo o sobě neobsahuje nic nepříjemného, nekonečný oceán blaha, lásky, štěstí, kde by se v něm vzal odpor?
"Co z toho plyne Když odpadne „vím, co je špatně“, často: se zjemní mysl, ubude konflikt, ale identifikace se jen „zpřehlední“, ne nutně zcela zmizí. Proto v Advaita Vedanta nejde primárně o odstraňování jednotlivých vasán, ale o rozpoznání toho, komu vlastně patří. A tady se to láme: Pokud se podíváš přímo: kde je ten „někdo“, kdo má všechny tyhle tendence? má pevnou existenci, nebo je to jen další prožitek? Ne jako myšlenku, ale jako přímé zkoumání."
Rozumím, sebedotazování se z pohledu advaity může jevit jako jediný možný způsob jak prohlédnout, že nejsem individualita oddělená od čehokoliv, co JE. Ale jestliže je všechno utkáno ze stejného materiálu, kde by se vzala jaká oddělenost? "
František Drtikol: A viděl Bůh, že je to dobré A viděl Bůh, že je to dobré – tím jsem tedy začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy jsem začal považovat vše za dobré, neb On to učinil. Svět na cimpr campr Abych od uvažování přešel k jistotě, začal jsem o věcech, které mne potkávaly, myslet znovu, oprošťovat a jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla. A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí. Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím. Přestal jsem jít cestou k Němu a rázem jsem se postavil na Jeho stanovisko."
Duchovní web
Nic
Příspěvky: 2755
Registrován: úte 07. čer 2016 15:14:14
Poděkoval: 81
Poděkováno: 18-krát v 18 příspěvcích
