Tento citát od českého jogína a mystika Květoslava Minaříka (z knihy Přímá stezka) poukazuje na to, že chronické lhaní – sobě i jiným – vytváří falešnou realitu, která člověku dlouhodobě znemožňuje vnímat objektivní pravdu a duchovní podstatu. Lež funguje jako obranný mechanismus, který deformuje vnímání sebe sama i světa.
Zde jsou klíčové aspekty této myšlenky:
Lhaní sobě (sebeklam): Lidé často lžou sami sobě, aby se vyhnuli bolesti, úzkosti nebo výčitkám svědomí, či aby si udrželi pozitivní sebeobraz.
Lhaní jiným: Lhaní je často manipulativní nástroj pro získání výhod nebo zdvořilostní obrana.
Důsledek – ztráta pravdy: Pokud je mysl navyklá na nepravdu, ztrácí schopnost rozlišovat mezi skutečností a klamem. Tím se člověk stává podřízeným vlastních konstrukcí.
Minaříkův výrok zdůrazňuje, že cesta k pravdě vyžaduje absolutní upřímnost a zbavení se sebeklamu, což je ústředním tématem jeho "Přímé stezky".
